Hrdina naší doby

Jen jednou narodil se Mesiáš a jen jednou zplodila tato Země Alexandera Kučeru:

Může se zdát, že více bylo lidí jednou zplozených z lůna poběhlice pozemské, jenže jak jednou řekl jeden moudrý muž: „Může se zdát, že nás dějinami kráčely miliardy, ale můžeme si tím být jisti? Pokud po sobě nic nezanechají, jak máme o nich vědět, když do nedávná ještě nebyly ani matriky." A měl pravdu. Saša nejen, že vystihl, co bych sám zde marně lépe formuloval, ale také nás nyní svou Velikostí uvedl na začátek naší poutě - života Světce.

Nebudu vás unavovat Jeho dětstvím, jelikož jako každý velikán, brzy již o sobě bude mít mnoho studií. Provedu vás pouze Jeho zapříčiněním se o naše Moře:

Jak jinak uvést tento Počin, nežli slovy Génia: Neděkujte mi, jediní, komu byste měli děkovat, jste vy sami, jen díky vám jsem byl zvolen a jen tím mi byl udělen klíč k bráně, Tužby, našich srdcí: Ano, je to tak. Jsme jediným Vnitrozemským státem s mořem.

Mnoho jsem z Mistra vyzpovídal a snad alespoň fragment vám, děti historie, budu moci předat:

Vše to začalo pocitem prázdnosti. Tak jako se obchodník žene za stále větším a větším růstem a prospěchem své společnosti, ale po dosažení svých cílů cítí chlad, tak se Saša cítil po obdržení Nobelovy ceny za zhotovení supravodiče v teplíčku svého pokoje. 

To Mu ale nestačilo: Lze nyní vyrobit supravodič za pokojové teply, ale co naše rodná vlast, tu celých pět let svého výzkumu zanedbával! — Poté, co se stvořením tohoto supravodiče obhájil svou diplomovou práci, začal ihned přemýšlet, co by tato země nejvíce potřebovala.

Gepard při lovu ladně klusající gazely zapojí (ovšem jen na pár minut) své svaly do jejich maxima, až se mu do nich vyplaví tolik kyseliny máselné, že pokud by nadále pokračoval, údy by mu ztuhly v solný sloup. Takto prodíral se Saša svými Myšlenkami po dobu dvou měsíců, než došel k znamenitému prozření: Moře.

Českému národu chybí k dokonalosti dvě věci zmírnění své zatvrzelosti v tradici a Moře. To první potrvá léta, mohu to tedy udělat postupně a né zhurta, tak, jak by se mělo. Moře na druhou stranu mohu zařídit během tří let. 

Tak jako voňavé seno, jež se sváží na hromadu, aby mohlo posílit a nasytit hladové krky dobytčí, táhnou se Mistru vlasy po ramena. 

Jako bujarý buk, jež ze své nebeské výše, zbavuje nebe své nevinnosti, kráčí On k volbám: Neuspěl! Lidská zatvrzelost nezná mezí, a jelikož by se jako Světec neuchýlil k ničemu, nežli nezákeřné pravdě a upřímným úmyslům, volby prohrál. (Odtud, také pochází jeho ironický výrok, jež jsem uvedl výše.)

Jára Cimrman byl jeho milovanými Čechy zapomenut a musel být znovu objeven, aby se mu dostalo slávy, jenž zasluhuje. 

Alexandra Kučeru, taktéž Český národ pošpinil, ale tak jako spasitel, jenž i přes prach, jež mu lidé házeli do otevřených ran, se zkrvaveným křížem, cestou na Golgotu, cítil Saša pouze lásku ke svým spoluobčanům. Na vlastní pěst vydal se podnikat, aby nastřádal dostatek financí pro české moře!

Takovéto podnikání by ovšem zabralo přespříliš času, rozhodl se tedy prodat svůj patent supravodiče a jako nově nabytý miliardář zosnoval svůj plán:

Domluvil v Evropské unii, že je již Polsko dlouho bigotním trnem Evropy a táhne nás zpět do dob temna.

Vykopal se průplav, jež kotvil na jihovýchodě Polska a tato Podkarpatská Rus se celá zaplavila. Dala vznik Kučerovu moři a celá Evropa se okřála radostí: Rusku přibyli občané Kučerova moře a zbytku Polska se zvedla vzdělanost i úroveň života a Česko bylo obohaceno o moře, přesně tak, jak Mistr zamýšlel.