Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSetkání s otcem
Autor
J.F. Soss
Dear father,
may you come back from the dead?
just for one day
to sit here with all of us at this table
abych ti ukázal své děti
tvoje vnoučata
pověděl bych ti o tom, jak se narodily
pověděl bych ti o nich i všechno to ostatní
all their great stories you have missed
všechny ty šílenosti
představil bych ti i jejich mámu
doufám, že by se ti líbila
kvalitní zmrzlina s višněmi v rumu
uprostřed ospalého červencového odpoledne, třeba kdesi v Lombardii
u zastrčeného stolu hezky ve stínu
mohli bychom si toho tolik povědět
a možná bychom si i porozuměli
neuvěřil bys tomu, čemu lidé nyní věří
pověděl bych ti, že si měl pravdu,
když si mi říkal, že
good tennis game can make your life
pověděl bych ti, jak si umřel
zrovna před mým zápasem ve čtyřhře
what a coincidence
zeptal bych se tě
proč to všechno muselo být tak, jak to bylo
“když jsem byl ještě malej kluk”
ukazovals mi tvůj rodnej dům
někde na Severní Moravě, někde uprostřed ničeho
ale mě to vůbec nezajímalo
teď bych si to celkem rád poslechnul
just for one day
všechny bolesti a starosti by nás opustily
všechny staré křivdy a nespravedlnosti by byly napraveny
všechny staré jizvy zahlazeny
všichni vzájemně usmířeni
we would be just content with our lives
no tomorrows obligations
…and maybe, just for a brief moment
we would stop talking at all
a jenom bychom poslouchali
jak kolem šumí listy ve větru
jenom bychom poslouchali
vzdálené zvuky kostelního zvonu
svolávající všechny stařičké vdovy v černých hábitech
jenom bychom poslouchali
křik racků nad obzorem
tak neměnný již od počátku věků
miliony let starou píseň cikád
(červenec, srpen 2023)
6 názorů
jo, baví mě tu směsici číst, myšlenky hezky kloužou ... tne konec je trošku ošoupanej věčností a miliony, zkus se nenechat unést někam, kde to neznáš :) líbilo by se mi - jenom bychom poslouchali - až na konci. Možná by to trochu usměrnilo tu pachuť už jednou žvejkanýho (věčnost a miliony ...)
pořád mě to baví... pořád se ti daří držet ten balanc na hraně sentimentality a něčeho, co zasahuje a dloube pod žebra...
neviem, aké slová zvoliť, aby vystihli, čo cítim...neskutočné verše...
čítam ťa niekoľko ráz po sebe, tvoja báseň ma trafila rovno do srdca, toľko podobného...často v duchu píšem otcovi, no reálne to akosi neviem...spomínam na naše spoločné chvíle po jeho mozgovej porážke, sedeli sme v kuchyni, z rádia znel Ostrov márnych nádejí...obom nám tiekli slzy...otec ešte zažil príchod všetkých vnukov, no odišiel, keď ešte boli deťmi...určite by bol pyšný na to, čo dokázali...
Maminka kdysi bydlela jako holka v Tiché. Hned ve škole vedle dřevěného kostelíku, co byl postavený bez jediného hřebíku. Zapálil ho blesk, vyhořel. Každý den si sedla vedlě mě k počítači a já ji musela ukázat ten kostelík, školu, dobové fotky pana faráře, učitelů... Všechno si pamatovala. To, že vyhořel vytěsnila z hlavy. Pro ni byl pořád. A na schodku spal její bílý králík...
Jo... Život je tak dlouhý a stejně nestíháme to nejdůležitější.