ty víš

hlavu mám plnou tý tvojí vůně

ten hodnej kluk uvnitř mě už stůně

a ty, co ho znaj, se diví proč vzdychá

osud, ta svině, zas kartama míchá 

říkám svý mámě, když ptá se mě znova

všechny ty lži, co slyšet chce...slova

který jak déšť mi po kůži stékaj

čekaj a pálí jak ohnivá řeka

ty víš, jak to bolí, když nože tě bodaj

sníš o čemkoli, ale beze mě, škoda

ty víš, jak to končí, když konec je tady

tak prostě se nesmíš obracet zády

věty jsou střepy a slova maj hrany

a svět pro ty slepý je jen šrafovaný

omalovánky bez barev a citů

jak prázdný stránky...to když nejsi tu

jsem na kusy jako po výbuchu miny

co zkusil jsem, nezkusil snad žádný jiný

a jediný, co jsem si odnesl sebou

jsou vzpomínky z pekla, co v duši mě zebou