Doma v prachu

Básnivá duše

Co ta sama zná, ví, zmůže,

za chaosu sen vnadných slov.

Vázaná jen na výztuže,

na svou osu a nad ní krov.

Hledá se i vzletná slova,

vkládá znak do souhry větné.

Předá své, ta zpětná smlouva,

padá snad, jak dohry přetne.

Tak, to je rozumné.

Musel bych se jen opakovat.

Je to jen obrana a obhajoba vlastní umělecké cesty. Kritika je vytýkání nedostatků díla, ale když je naopak snižováním a znehodnocováním autorovy tvorby, tak víceméně spíše uráží. A pokud se autora takto dotkne, tak je pochopitelné, že ten se nějakým odpovídajícím způsobem brání. Záleží na tom, jak je taková kritika podána, jestli jen jako subjektivní názor, nebo jako poučení k opravě díla. 

Toto tvé vyjádření je všechno jiné než "bez jakékoliv ješitnosti":

"každý vyzrálý, stylově osobitý tvůrce, který ví co, jak a proč udělal tak, jak udělal, si stojí za svým dílem. "Kritika" jiných je v takové případě jen vměšováním cizích názorů a pohledů na věc."

Stejně jako cca tisíc tvých předešlých reakcí na komentáře tvých děl.

Pane Voříšku,

samozřejmě, že se vždy znovu a znovu zamyslím nad tím, co je mi kritizováno, a když zjistím, že kritik z hlediska mého záměru a stylu nemá pravdu a navíc vystupuje v roli jakéhosi učitele, i když jím není, tak mu to vrátím, bez jakékoliv ješitnosti. Při mé citlivosti se mě vždy dotkne, když mi někdo něco vytýká a opravuje, aniž by pochopil smysl věci. 

Pane Voříšku,

každý vyzrálý, stylově osobitý tvůrce, který ví co, jak a proč udělal tak, jak udělal, si stojí za svým dílem. "Kritika" jiných je v takové případě jen vměšováním cizích názorů a pohledů na věc. Tato báseň je moje, ne vaše či někoho jiného, proto na ní již nebudu nic upravovat. Je dobrá a je v ní i něco hlubšího, prach přesahujícího.  

Vidíš, že to poetičtěji jde. Poselství básně jsem tedy netrefil, hledal jsem něco hlubšího, prach přesahujícího.

Vulgární výrazy v díle nemáš, chválím.

Přirozenější slovosledy by taky prospěly.

Alegna - výborný!

Pane Voříšku,

děj je myslím jasný, je o částečkách prachu, létajících, padajících a po zvíření znovu se vznášejících ve slunečním svitu, dopadajícím oknem, v okolním stínu místnosti. Básnička je vyzrálá, záměrně tak hravě konstruovaná a prorýmovaná. Ušišlaný verš "jež pak na zemi již nevidět"? To jsem měl napsat: "Ty body v letu, s leskem třpytu - co pak na zemi už nevidět"... to zní poetičtěji? A co ty vulgární výrazy, které používají někteří ve svých básních, ty se hodí do poezie?  

Létává z bodláčí na konci září

ve větru lehounké šedivé chmýří,

do dědin nad střechy, nad lípy míří,

třpytí se v paprscích, v sluneční záři...

Též nitky pavučin s chmýřím se mísí,

až oči slzí ti z přemíry stříbra!

Chmýří či pavoučci?   Co si má vybrat

Básník, jenž nemá rád - - kompromisy?

Mně tu nejvíc vadí jakási ušišlanost - v jednom verši jež, již, navíc spíše knižní než do poezie se hodící zájmena.

Klesají, hříčky své netají / zastíní se, neční a zmaří... přijde mi ten děj prostě divný, zbytečně cosi konstruovaného.

či vzlet, než se mi však zjeví zpět / z této shody tu, ve svém svitu... zase cosi se zjeví z nějaké shody, z jaké vlastně? O co jde?

Prostě mi to celé přijde jako že doma je to kolikrát šedé jako prach, ale občas z toho vyletí, snad zazáří, nějaké děje. Ale nepřijde mi to vyjádřené šikovně, spíše kostrbatě a nejasně. Spíš jako cvičení, co všechno se rýmuje na slova tu, tají, pět.

Jestli spíš nenechat to téma dozrát a pak je sdělit čtenářím čitelnější.

Pane Safiáne,

tak která ta verze básně je podle vás lepší, originál nebo jeho úprava? Originál jste v druhém a třetím verši druhé sloky odsoudil jako nepřijatelný, nezvládnutý a k úpravě jeho rýmování se jen vyjádřil, abych nedělal ústupky. Já vždy básně domýšlím v obsahu i formě, jak je to nejlépe možné, z hlediska mého pohledu i možností českého jazyka. Vyzkouším si vždy různé varianty provedení a vyberu tu, o které si myslím, že je pro báseň nejvhodnější. Z širšího pohledu pro zvolenou specifiku díla, ne jen z pohledu nějakého předpojatého schématu, byť ze schémat také vycházím.   

No vidíte, to jsem udělal jen výjimečně kvůli vám a vaší kritice, že jsem tady něco nezvládl. 

Pane Litartsi, ústupky nedělejte.

Pane Safiáne,

přerušil jsem je ve prospěch obsahového zdůraznění třetího verše druhé sloky. To je tu zase pro mě důležité. Že vy i ti, kteří vás tady podporují v tipech, to tak nemůžete přijmout, pro mne není směrodatné. Mým cílem nebylo prorýmovat úplně všechno. Pokud chceme kvalitní obsah i jeho formu, nemůžeme při devítislabičném verši zrýmovat všechna slova v básni. Udělal jsem vám ale ústupek, abyste to mohl strávit.

Doma v prachu

Nad stíny ve sluneční záři,

sem tam i jiskřičky létají.

Klesají, hříčky své netají,

zastíní se, neční a zmaří.

Ty body v letu, s leskem třpytu,

jež na zemi již nevidět

či vzlet, než se mi výš zjeví zpět,

z této shody tu, ve svém svitu.

Pane Litartsi, o obsahu tady není řeč. Bylo by jistě skvělé, kdybyste zvládl obojí. Ale to se nestalo. Je podivné, že jste rým přerušil. I kdyby šlo o spontánní věc, nemohl bych něco takového přijmout, natož když jde o konstruované rýmy.

Pane Safiáne,

je to dobře zvládnuté ve vztahu k obsahu básně, který vás očividně nezajímá, ale také ve formě jej vyjadřující. O rýmování výrazů "již" a "však" se tu vůbec nejedná. Rýmy jsou tu víceméně prokřížené ve větných souvislostech, jak jsem to již dříve vypsal. Vaše zmatené schematizování jsou právě plané teoretické řeči.

Však a již - v nedokonalém samohláskovém rýmu by se měly rýmovat slabiky. Už tak je to ústupek od plného rýmu.  No a protože se nerýmují, je z ústyhodného pětislabičného rýmu pouze tříslabičný. Což u samohláskového rýmu zase není takový výkon. Ostatní důvody, které uvádíte, jsou jen plané řeči. Prostě jste to nezvládl.

Pane Safiáne,

je to v pořádku, čte se to dobře, byť nezvykle, a dává to obsahový smysl. Žádné přerušení rýmů, které bych neměl připustit, tu není. Konstruuji, ale s důsledností vztahující se k možnostem a logice větného vyjádření obsahu. Vztažné zájmeno "již" a spojka souřadicí "však", které jste tu zdůraznil, zde mají svoje významové zdůvodnění. 

Rýmy: 

jež-než, pak-však, zemi-se mi, nevidět-vzlet-zjeví zpět

Ale je. Když už konstruujete, tak důsledně. Takové přerušení rýmu, jaké zobrazuji níže, byste neměl připustit.

jež pak na zemi již nevidět

či vzlet, než se mi však zjeví zpět,

V čem více důsledný? Ty rýmy zde mají svoje vzájemné vyznění v maximální míře možných spojitostí souznění. Více již, vzhledem k obsahu básně a jejímu větnému jazykovému vyjádření, není možné. 

Obávám se, že se přeceňujete. Když už konstruujete, máte být důsledný.

Oprava: stojí zato

V této experimentální básni je dosaženo maximální rýmovanosti veršů ve schématu ABBA, jaké jsou vyjadřovaný obsah, jeho forma i český jazyk schopny v takovém díle unést. Verše, rýmované koncovými rýmy, jsou navíc prorýmované téměř ve všech svých výrazech. Takové psaní básní je však krajně náročné a svazující. Přesto však stojí za to se i takovými spojeními zabývat.