Sychravé podzimní ráno

Ale potenciál báseň má. Barevnost obrazů, vůní a pocitů, které podzim dělají krásným.

Přijde mi zjištění, že onen popis podzimu (temný, mlhavý, stinný a vlhký) se vlastně líbí tak, že se ho protagonista nemůže nabažit (obsah posledního verše) .... prostě málo.

Ani poslední slovo v básni - dosti - postaru napsaný infinitiv, mi nesedí. Proč se tam objevil?

Poslední verš je těžkopádný. A když už rýmovat, tak jen čistě.

Máš tam docela dobré nápady, které si říkají o dopovězení, ale nedochází k němu. Třeba ta světla, která svítí až do nitra. Najdou tam něco? Proč se to děje? Proč je to právě tak vnímáno? Škoda. Shrnul bych to: V básni se střídá nabídka, naděje a pak nic.

Ve tvé podzimní náladovce mě zaujalo spojení slov temeno a temno. To je pro mne zajímavé, protože, jak vidím, obě inklinujeme ke spojování zvukově podobných slov. Dovolila jsem si dekadentní improvizaci ve vázaném verši:

Déšť říjnový mi padá na temeno,

od rána si zas zvykám na temno,

na šumot kapek, mraky nade mnou

a z paměti se vytrácí tvé jméno...