Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHoiSin
Autor
Benetka
Vím.
A 100x jsem se Tě taky ptal: Víš kdo jsem? Povím Ti to: Iba len hen ten oný. Starý blázon.
Neni si.
Pohladím Tě po vLáskách a zašeptám: Trdlo...
Ach. Jistěže né. Vždyť jak bych moh že?! Jenom bych klidně moh bejt Tvůj ocet. Klidně. A vlastně... Vlastně jsem. Tvá žíravina. 100% kyselina octová. Moje i Tvoje vina. Moje je v tom že na Tebe jednaDuše nedokážu přestat myslet. Každý večer než ulehnu na lůžko tak si svatosvatě slíbím že už zítra! Konečně!! Počnu Tě... Nenávidět!!! Ale pak příjdeš a uděláš ty svý Kajlí voči a... A já v tu ránu rázem zapomenu co že jsem... Jsem? Newim. V Tvé přítomnosti prostě nejsem na Zemi. Vznáším se kdes pod hvězdami a má mysl... Ach Pane. Vždyť víš. A Tvá vina? Že mi to dovolíš!
Ale Ty vlastně ani nevíš.
Nebo snad raději ani nechceš vědět...
Ale víš!? Že až Ti bude tolik kolik je teď mně tak já už budu...? V pekle. V ráji. Očistci...
Prostě můj popel bude v malilinkatých mikročástečkách rozptýlen po celém širém světě. A Ty mne lehounce vdechneš a pak KONEČNĚ! budem alespoň na oka mžik na vteřinu věčnosti spolu. Já v Tobě a Ty ve mně.
Nevíš.
3 názory
K tomuto dílku nepřidám svou komentátorskou omáčku, ba ani neřeknu popel...
Souhlas s Evženií.
Co naděláš, umíš žít pro lásku, ne pro nenávist ....
Mysli na to, co je teď, na popel je času dost :-)