listy si ustlaly

když mi už nejde psát:) občas to zkusím - a mažu :) Až to bude stát za to, tak se to dozvíš.  zatím piš i za mě :) :*

pro lawenderr

Já bych tě taky ráda četla, ale než se tu dohrabu, tak už jenom název básně, že. 

funguje :))!!

řiká se, každému, co jeho jest ... někdy je to děsně těžký se s tím srovnat, pořád se to hýbe, pořád něco klíčí, ani to nestačíš obejmout a už je čas to nenávidět.

Napíšeš pár slov - a je tam všechno :) jen ne to, cos tam napsala :)

Fakt tě ráda čtu

pro Alegna

...snad už to bude v pořádku...  :)

pro F.M.R.C.

Děkuji.

Vybroušený drahokam, toto dílo, vskutku... hmmm.

nedaří se mi odkaz otevřít

pro Kočkodan

Závěr je pro toho, co dal této básni název... děkuji!

pro Alegna

Tady si nevím rady, fotila liliovník, co si kdysi zasadila a pod ním zapomenuté lehátko, chystám pomalu zahradu na zimu. Pošlu link. On svítí jako louč. Text jsem hodně krátila, teď jeden řádek vrátila... :)

pro Janina6

Přemýšlím, jestli se mi ulevilo... :) 

pro Norsko 1

Jsem ráda, řžes to tu napsal, vím, že je to upřímný. Je to spíš takový pocit bezmoci až to vyrwezonuje, pak to obrátím proti sobě. Děkuji. 

Nenávidíš čím dál tím více. Tudíž póza, jak vyšitá

Krásné.

Nemám ráda zimní období... smiřuje mě s ním právě jen ta představa čekajícího života, co vyklíčí na jaře.

Tak výstižné - ticho rtů blíž ..... nevím proč, ale to vyťukávání mi evokovalo holou větev ve větru ťukající na okno, ta nálada řádků mi sedla, listí si ustlalo na zemi, vrátí se tam, odkud vzešlo, ale už je připraveno nové klíčení, nový život

Ten závěr není samozřejmě o mně, to by na konci figurovalo úplně jiné sloveso, se  zcela odlišným emočním nábojem. ;-)