Picardia

Dívám se slunci do tváře

a u zastávek spolu pomalu tančí listí 

to vítr hraje na Panovu flétnu městských komínů

a občas autobus si odfrkne jako kůň

a všechno kolem dlouze plyne jako film

když stříhač nepřišel do práce

a průvan zametá jízdenky a jinou špínu

a sahá ženám na nohy

tak dívám se jen a režisér tam nahoře na nebesích

promítá mi listopad  

jediný divák jsem, protože nespěchám

a zapomněl jsem na sebe

a taky na smrt

však až přijde jednou ta paní

znám ji

tak vystačím si s vystřelenými růžemi z papíru

a trochou ticha

nač zabývat se tím co není

však co neodpustím nikdy podzimu

je, že plýtvá barvami

a únor je pak šedý jako lidský popel

viděl jsem to, když jsme dávali mého otce zemi

a dechovka hrála ty stokrát provařené šunty

a světlo vrhalo do hrobu prasátka od naleštěných trubek

tak dívám se proto světlu do očí

aby všechny stíny ležely nám u nohou

a mezi námi aby nebylo nic než přítomnosti

a lásky

která chutná jako kondenzované mléko slazené

v kávě Picardia s whisky