Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevědomí
Autor
Marian67
třeba jsem našel v troskách světa
který už nežil staletí
na mrtvém bodě
ve vyschlé řece
jak kámen
v zemi spící přece
ve snu, v němž
dlaň krvácející
z hřebů si cestu k nebi sbíjí
kde spojují se slova s trny
probodnutá jak jednohubky
nebolestná
jen krutí bijí
svá záda bičem vlastní viny
v rozbitých střepech
kde mé stíny
svítí si do tmy vlastní krví
tam v rozbořeném chrámu bytí
kde ztrácí se i písně noci
na křídla sýčků vysypané
vědomí
že co má
se stane
5 názorů
Zeanddrich E.
16. 11. 2023
( ...tam v rozbořeném chrámu bytí... mi sem nezapadá
((Na některé chrámy (zvláště těch druhých) raději nešahejme... )) )
To není o tom, líbí, nelíbí, to bych ti nepsala. Snažím se najít potenciál, nic víc. Někdy se text zachytí a udělá ažuru na svetru. Snažím se mu odepsat. Toť´vše.
díky za názor, vážím si toho, že si najdeš čas mě číst a chuť mi napsat. Ale se vší úctou si myslím, že to, jak píšu, je moje věc...i w rizikem, že se to někomu nelíbí ;)
třeba jsem našel v troskách světa
který už nežil staletí
na mrtvém bodě
ve vyschlé řece
kámen
v zemi spící
to by se mi i líbilo
Mariane, zkus to napsat po svým. To jsou samé archaické výrazy o ničem. Zkus napsat kousek textu o sobě samém. Jestli chceš psát a myslíš to vážně, tak hlavně zační číst básně druhých. Ne jenom tady. Najdi si někoho, komu budeš rozumět, abys pochopil. Já už se o to pokouším dlouho. Lepší už to nebude. Ale stojím si za tím. Je to můj život.