Duchové

Hvězda duchů zesnulých žhne na obloze. Stovky nočních světelných let daleko. Výhled na ni je poněkud mlžný - opar nad Rolavou. Všemi barvami tam svítí: různé povahy se sešly. Bytosti už bez planet. Mluví spolu v myšlenkách a pocházejí z různých koutů všehomíra. Bez těl visí v prostoru jak stíny uplynulých příběhů. Nejsou bez vyznání, vyhlížejí Pána. Jejich čas vytěkal, čpavek ze skleněných misek. Tady není bolest ani špatné sny. Jen bezčasí a srpek nadějí.