Vanitas

Svou přítomností

kazím svět

k Vivaldiho jaru

nejlépe hodí se mlčení

ku stáru pláč hvězd

a truchlení

bezcitná

ležíš v noční košilce

zas a znova hraju si

na střízlivého

opilce

mučen zamilovaností

jež se při procházce

znenadání

člověka zhostí

omámen dopaminem

tupím mozek

ketaminem

běduju nad marností

citů

co dávaj na frak

rozumu

s bytím v předběhu

nasazuju si

trnovou korunu

před pádem

vznáším se

míjím

sluneční koronu

ožehnut roztaven

udusán

tam

tam ve dni

bez včerejška

zůstávám

sám