Slyšíš mě?

Všichni v černé

I když ty jsi vždy chtěla ať jsme v barevné

Všichni s růžovou stuhou

Na připomínku že jsme inspirováni právě tebou

Tolik lidí nevědělo jaké jsi byla slunce

Tolik lidí nevědělo jakých hvězd jsi se chtěla dotknout

Ale tolik lidí ti říkalo, že na ně nikdy nedosáhneš ani jemňounce

A taky ti tolik lidí říkalo, že hodně věcí na jednou

Se nedá nikdy zvládnout

Ale ty jsi se dotkla

Zvládla

A ještě jsi u toho ostatním pomáhala

Ale nikdy bych tě nikým nenahradila

Všichni srdce zlomené

Které jsi ty dávala do kupy na slepené

Všichni brýlemi zakrytý obličej

Ty bys ale řekla: “Tak se sakra usmívej”

Tak se směju