perspektiva

každý den snaž se být maličko jiný

jinak jak kámen se proležíš časem

a pak, až semelou tě boží mlýny

nezbyde nic, jen noc mlčí tvým hlasem

až zmizí všechno, cos lopotně stvořil

i lidé, kteří snad kdysi tě znali

zůstane pouze ten plamen, co hoří

a v něm jak jiskra ty, hledící zdáli

k čemu to bylo? se tážeš a tušíš

odpověď nepřijde, jen šutry z davu

všude je bílo, když spálil sis duši

a bude stejně, až setnou i hlavu