Zrcadlo-celé

Zrcadlo

Roches pln obav, podíval se do zrcadla. V jeho věku to bylo obvyklé, často se o zrcadle bavil s ostatními chlapci, ale zatím nikdo z nich se v něm neobjevil,nespatřil...

Kdyby byl jeho obličej odražen v zrcadle, bylo by vidět, ač byl otočen zády, že se krvavě zamračil. Zklamaně sebou praštil na zem.

Zase sebelítost, znovu to utěšování; kdyť je to kus skla,když se rozbije,přinese zkázu obličeji jenž nese.Ještě jsem moc mlád... Přesto se chodil dívat do \\\"prázdna\\\"každý den dvakrát, pro jistotu šestkrát.Vždy se stejnou nadějí,že se spatří, prozře, pozře.

Míjely dny, možná i půldny. Koupil si knihu pro mladé muže: \\\"Jak se vidět v zrcadle\\\". Četl ji každou mikrohodinu,byla něco jako jeho Bible. Pořídil si ovladač na osvětlení a dle libosti měnil světlo, stíny, barvy, počasí.

Časem nadšení opadlo a odpadlo a odpadky, hlavně díky stereotypu neúspěchu (mezi námi, znudil ho i pořád stejný zrcadlový rám, ač při koupi tohoto zrcadla rodičům Rochese slibovali, že se v něm jejich synek-v tu dobu ještě nestvořen a nenarozen, brzy uvidí, a že rám bude mít tolik barev, že si je nikdy nikdo někam někdy nezapamatuje... asi reklamní trik).

Začal se zabývat četbou. Hudbou. Sestrojil si vílu. Maloval.Vyšíval.

Jednoho hektodne, to byly dny zrovinka v hektokratší sféře lidské poloroviny a byly opačné extrémy, zkrátka nic vyjímečného, si šel pro nápoj z vyvařené morózní floutny Mudr.PaeDr.Melounova Lennounovina, PROŠEL kolem zrcadla. a zjistil, že PROŠEL !!! kolem zrcadla.Podíval se, a zjistil, že es lavídoP.ondej ot ej ež ,litsijz a avonz mat es lunkouK. Tak si šel číst v Yamině...