lesní

bolí víc rána nožem nebo holí

když roztrhána leží těla v soli

a smutky tečou starým lidem z očí

snaha je marná, zpět svět nelze stočit


co ale můžu, netleskat když střílí

nemočit tam, kde tančívaly víly

v zažloutlých hájích stále voní léto

staří to znají, tlesknou - tak a je to!


a my, hluční jak prázdné nábojnice

křičíme nahlas, co nám stačí plíce

v tišině lesní zatím svět se stále rodí

a pořád platí hloupost hloupost plodí


tak kráčím lesem, ruce plné smůly

netuším, kde jsem, míry se mi hnuly

jak v Knize Skutků, kde jsou jenom slova

ach, můj ty smutku...STOP!

...

a začni znova

...