Jít za svými sny...

I.

„Proč se tak usmívá do toho telefonu? Třeba mu píše nějaká holka. Určitě ho chce sbalit,“ pomyslela si. Hlavou jí podobné myšlenky proudily každou chvíli. „Píše mi Láďa, že jeho pes vyhrál soutěž. Podívej, jaký může mít pejsek úsměv,“ pronesl a ukázal jí displej telefonu. S úlevou se na telefon podívala. Pohled na psův rozzářený výraz jí chmurné myšlenky na chvíli zahnal. „Proč čekáme tak dlouho?“ zeptala se a podívala se na hodinky. Na jídlo nerada dlouho čekala a obecně byla spíše netrpělivá. „Na dvojitý cheeseburger s těmi vyhlášenými hranolky si přece ráda počkáš,“ odpověděl vesele a chytil ji za ruku. Podíval se jí do očí a zasnil se nad tím, jak jsou krásné, velké a modré. A jak se v ní zrcadlí její laskavost. „Už se to nese, velká porce hranolků, dvojitý cheeseburger a pro pána kuřecí steak a salát,“ řekla servírka a v rukou nesla čtyři talíře s jídlem. „Docela mě mrzí, že s tebou nemůžu držet basu,“ povzdechl si. „Někdy je to zatraceně těžké. Ale musím se hlídat, jestli se chci zlepšit,“ vysvětlil spíš sobě než jí. „Zdálo se mi to, nebo se na něj ta servírka až příliš usmívá?“ problesklo jí hlavou. „Docela milá slečna, že? A je i pěkná…“ začala nahlas hodnotit servírku. „Mně se líbíš ty. Ale vždy je lepší, když je servírka milá,“ odpověděl. „Takže ti připadá pěkná?“ podivila se. „Jen říkám, že souhlasím s tím, že je milá.“ odvětil nepříliš radostně. „Promiň, zase s tím začínám. Víš, není to jednoduché,“ řekla. Trochu se jí zachvěly rty. „Mám oči jen pro tebe. Vypadáš krásně a spokojeně. Buď ráda, že nejsi žádná vychrtlina,“ snažil se ji utěšit. Podařilo se mu to. V mysli se uchechtla: „Připadáš mu jen milá, i když jsi nádherná a neskutečně štíhlá.“ Zbytek večera myslela hlavně na to, že za poslední týden přibrala kilo. A to byl úspěch. Ono se to přece musí někde zastavit, musí to už brzy stačit. Už se to blíží. Cítila to…

II.

„Vypadá to velice dobře, slečno. Už chybí jen pár kilogramů a bude to ideální,“ zhodnotil situaci mužík s plnovousem a kulatými brýlemi. Byl to začínající režisér. Mladý, ale perspektivní a měl na kontě již pár úspěchů. Mohl si vybrat z tolika hereček s lehkou nadváhou, ale chtěl ji – krásnou novou mladou tvář s průměrnou postavou, na které by se dalo zapracovat. Když přišla na casting a on ji spatřil, okamžitě věděl, že ona je pro roli ta pravá. „Kolik kilogramů přesně? Včera jsem večeřela dvojitý cheeseburger a kopec hranolků,“ řekla a působila, jako by se tím chtěla pochlubit. Zamyslel se a odpověděl: „Myslím, že když to půjde tímto tempem, za dva týdny můžeme začít.“ Dvě kila. Dvě kila ji dělila od vysněné role, práce snů a skvělé herecké kariéry. To už musí zvládnout. Dvě kila budou hračka a pak to stejně všechno zase shodí. „Tady máte další scénář. Naučte se prvních pět stran. Příští týden si to vyzkoušíme. Přeji úspěšné přibírání!“ pronesl přátelsky.