Sním o něžné ruce

máš pokoj pro sebe
závěs si pohrává s větrem 
na vizi hladkého spánku ve vánku 
jak na houpačce
hořké sny ti dmýchají míchu strneš strachy pod stolem
stíny dětí pod oborou
za okny stále stejné stromy
ukřičení lidé dávno spí v koutech našikmo zastřižených domů
do krabičky od sirek 
strkají prsty pro malý symbolický ohníček
nepůjdu plačky k nim 
ani kdyby mi celý obzor měl odstřihnout srdeční steh
nikomu za zády nehoří jaro
přiletěl hřivnáč
holub s vlastním prstencem z teplých krajin
obloha růžoví ptám se co za tím může být
-

kouzlo se schovává
v uzlu látkového kapesníku od babičky
nosíš ho v kapse pro nikdy nepohřbenou touhu po lásce
temné ulice zavyjí hladem po hladových lidech
červánky blednou pomalu pro oddálení smrti 
kostelní zvony rozechvějí kamenné chrliče

jednou najdeš čajovnu kde pustí ti z žil krev
jednou zjistíš kudy ti tma rozplete copy aby se tě dlouhými prsty
mohla dotýkat chtivá ruka z pekla

brzy najdeš kouzlo 
ve vile obrostlé vinnou révou dáš si skleničku a jenom lehce zeskelnatíš
najdou si tě mravenci proštípou na dřeň dívčí sny 
sama víš že lásky z dětství dávno neplatí pro vstup do lepšího světa

-

něco kouzelného jsem našla ve vlasech čertice
v kostlivčí mimice její vážné tváře 
toužím pohladit vlasy z hlíny a políbit verše
jako jinotaj 
mám několik tváří i několik srdcí několik prstů
stačí přiložit a odemkneš jeden vesmír po druhým 

alespoň v jednom z nich musí být krajina boulená ňadry kam se schoulím
dvě oči kterým zažehnu horizont 
jedno jestli bude mít černé nebo blonďaté vlasy

-

mám pokoj pro sebe
postel pode mnou sténá 
 klepe mi do zad abych neslídila do špatných stran
jak na houpačce
má můza ramena dřevorubce 
podruhé zacinká kůstka víly jako zvoneček 
za okny stále stejná šeď
lidé raději usnuli než aby mě odsoudili ve stínu panelů
strojku z hrací skříňky po babičce bych ráda zastavila hlas
jen aby to něžně zašimralo a dál hrálo 
nikomu nehoří kabát když ho má na sobě
přiletěl netopýr 
chce mě otočit čistě z perspektivy

obloha nesvítá je příliš pomalá 
chybí ruka co zatáhne kohouta za vědomí rána

-
jednou se vzbudím a potkám ji
ať budu cupitat nebo se vzpouzet 
z pekla Lilit nebo z nebe blonďatá 
těším se ať bude kdekoli stát 
jakkoli bude vypadat
plazit se nebo létat

jednou najdu ruku která se do mě zakousne jak pavouk 
a kouzlo se objeví za kostelem nebo třeba v podchodu
se smrtelnou únavou přitisknu ucho do krajiny hrudi 
která mě vyslyší i poponese o kus dál

kdyby ji svět neposlal
kdekoli bych si ji ráda vymyslela
jako by nikdy nebyla
z našeho světa