Jen chvilku

Běží chlapec lesem temným,

našlapuje krokem jemným,

hledíc kolem zrakem skelným,

 

krok po kroku,

jenom trochu,

 

stále hlouběj v les si kráčí,

stale musí,

nemá klidu,

neví zda ta dálka stačí.

 

..Jenom chvilku,

pouze chvilku,

brzy bude po všem, Mirku,

není důvod strachovat se,

měl bys spíše radovat se,

že netrpíš doma..

..doma, na té lidké skládce! 

neboj nejsi žádný zrádce,

jen otočíš stránky list,

ať jsi na té druhé stráce!

Ať spíš na vždy, na vždy sladce,

jenom chvilku počkej Mirku,

a budeš spát, buď si jist!

 

Chlapec rychle zastavil se,

po okolí rozhlížel se,

nikde ani noha živá,

zato mysl jeho, ta jest divá!

Nedá chvilky pokoje..

 

Každou chvíli stejný hlas,

posílá mu další vzkaz.

 

..rychle Mirku,

máš jen chvilku,

ukonči to když je čas,

budeš podobat se pírku,

lehký jako nikdy dřív,

nepromarni tuhle chvilku,

sám víš, že už nechceš žít!

 

Chlapec prudce nadechne se,

nabije si svojí zbraň,

držíc ji v ruce třesoucí se,

poslouchá hlas dál a dál,

jako by již dávno spal,

z živého snu se neprobral,

drží zbraň avšak nic více.

 

..Mirku! Mirku! 

na co čekáš?

bojíš, či se konce lekáš?

máš jen chvilku!

pouhou chvilku!

stiskni už spoušť!

dělej, Mirku!

 

Chlapec krok vzad udělá,

namíří zbraň pod čelist

,,teď je všem líp'', říká si,

vskutku je si velmi jist.

 

Toď vzpomínka jeho poslední,

vzápětí výstřel se rozezní.

 

Krev na zem si proudem teče,

tělo snaží se opustit,

duše, z těla ven se vleče,

když Mirek našel věčný klid..

 

 

 

---