Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNež
Autor
MAJKL65
Vstala jsi dnes první a já ještě spal
slyším pískat čajník jak vlak co přijíždí
a hodiny stojí, však čas běží dál
a svět je jen jedno velké nádraží.
Rostou z lidí stíny tak jako ten můj
světlo je za oknem jak proužek do trika
a kterýsi z chodců tam venku volá stůj
že mu život kamsi zase utíká.
A tramvaje bečí jak beránci na jatkách
a skřípou panty dveří u všech odchodů
visí vesmír celý na rezavých drátkách
i že jsme zde tady, nemá důvodů.
Tak vstanu, půjdem bosí jak kdysi pro radost
natrhám ti květin, co rostou u cesty
a budem si lhát pravdy, než smrt řekne dost
a budeme moci věčně rozkvésti.
3 názory
Děkuji za upozorněění, měl jsem tam překlep, slovo má znít: rozkvésti.
Radovan Jiří Voříšek
před 7 měsíciAž klasické, řekl bych. Čas běží, život utíká - jsou velmi používané obrazy, ale jak jinak, sám nevím.
Hezké myšlenky, zajímavé obrazy, jen ta snaha vázat, rýmovat... opět vyšla naprázdno, myslím si... zdá se mi, že básni spíš uškodila. Některé obraty znějí dost krkolomně (i že jsme zde tady). A co že to budeme moci věčně rozvésti?