Osvobození

Válku, ani osvobození v květnu roku 1945 jsem nepoznal.
Přesto, nebo spíše právě proto:

Všem, kteří také u nás bojovali za svobodu a kam se museli dostat přes mnoho vody.
Všem, na které bylo dříve zapomínáno.
Všem, kterým byly postaveny jinou dobou, pomníky nové.
Všem, na které snaživí hlupáci plijí dnes a jejichž pomníky byly u nás blbci pošpiněny a odstraněny.
Všem, které nebudu soudit, protože si nemyslím, že bych postup vlastní vypálenou zemí, každodenní mnohaletou nejistotu, jestli i zítra budu žít, setkání s bestiálními skutky, ani ztrátu svých příbuzných, zvládl s nadhledem dnešních sytých povídálků.
Učiteli, veliteli obrněnce s rudou hvězdou na pancíři, který dal mému tátovi tabák, a řekl mu hořkými slovy, co bude dál.
Všem, cizincům i našim lidem bojujícím v různých spojeneckých armádách.
Všem civilistům, ať již měli, nebo neměli nějakou stranickou legitimaci, ale měli kuráž postavit se zlu na odpor.
Všem, se kterými bych našel společnou řeč, ale i těm, se kterými bych se asi v mnohých věcech neshodl.
Všem nedokonalým a chybujícím.
Všem, kteří zemřeli, nebo se dožili mírových dnů.
Všem, kteří mi svojí obětí umožnili se narodit, a žít život v míru, kdy nevadí, že nejsem árijský typ. 

Proto, všem těmto ženám a mužům:
Děkuji.