Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozmluva s vránou
Autor
pemu
Jednou takhle zrána
Sedla na parapet
Stará černá vrána
Povídat si chtěla krapet
Kouká na mě a já na ní
Přemítám nad životem
K čemu je nám povídání?
Nějak žiju. Prostě jsem
Naklonila hlavu stranou
V jejím oku vidím sebe
Svou hlavu ustaranou
Ztratil jsem své nebe
Myšlenky mi asi četla
Smutně jsem se pousmál
Pak z ničeho nic k nebi vzlétla
Já tam zůstal zase sám
Vzpomínky se ženou hlavou
Vidím pouště, strže skály
Občas i zahradu rozkvetlou
Tam všude moje nohy stály
Koukám za ní jak si plachtí
Pohled můj mi píše vzkaz
Co bylo dávno není
A tak už se neotáčej nebo ti to zlomí vaz
Vždyť i já mám přece křídla
Odložená v bývalo
Jdu si pro ně moje milá
Bude zase veselo
4 názory
Začátek má pro mě písničkový šmrnc, vzpomněla jsem si na Jiřího Suchého. Čtyři sloky by mi stačily, zbytek už ten švih nemá.
Radovan Jiří Voříšek
před 4 měsíciSouhlas s Gorou.
I když je dílko "blbůstka", pár postřehů - obsahově mi poslední tři sloky přijdou slabší, i jinde by se dalo upravovat, aby souhlasil počet slabik - hned by se četlo lépe, např.
tady bych dala místo svou - svoji
Naklonila hlavu stranou...
Svou hlavu ustaranou
zde bych dala pryč pak
Myšlenky mi asi četla...
Pak z ničeho nic k nebi vzlétla