účelné osevní postupy

Když jsem četla poprvé, nenapadlo mě skoro nic, jen mě hrozně štvalo to opakování... Uplně mi to vylezlo z prostředka na kraje a vůbec mě to do textu nechtělo pustit. Ostatní s tím zřejmě problém nemají, to jen já asi budu takhle útlocitná nebo co... Možná je problém představa. Ta je vždycky problém. Trochu jsem si to osekla, zkusila přeskočit prostředek, kterej mi nefungoval... a nacházím svá věčná témata... ano, témata, která je nutné opečovávat.. Mám teď takovou asociaci... když běhám potkávám hrozně hezkýho kluka (vlnitý vlasy, hezký ramena, jakože ááách)... člověk jako automaticky přestane tolik funět... prostě koukám a něco na něm je.. pak mi došlo, že nemá nohu... uplnej jižanskej hrdina, napsala bych o něm, kdybych to uměla... 

to je hezký, že takhle čteš, toot, jsi ideálně čtenář, to já určitě nejsem.. 

Svým způsobem by se to dalo přirovnat k volbám...

Přemýšlím o tý líbivosti. Taky o tom, do jaký míry by měl jít autor naproti čtenáři a jestli je to vůbec možný. Myslím, že málokterý autor při psaní nějak řeší čtenáře... a zároveň, že je dost málo básní, u kterých záleží na tom, aby čtenář pochopil záměr autora přesně (pokud tedy nejde o reakci na nějakou konkrétní událost nebo blížící se katastrofu). 

Mně osobně je záměr povětšinou dost jedno. Úplně sobecky řečeno, nechci autora pochopit, chci, aby chápal on mě...a s tím (myslím) kalkulovat moc nejde. Je pravda, že komentáře typu líbí x nelíbí jsou tu dost častý. Je to nejjednodušší zpětná vazba, málokdo umí vyjádřit, čím mu báseň funguje nebo nefunguje. Pro mě je takovou záhadou třeba Philogyny, u který se chytám jen útržkovitě, ale vždycky citím, jak mě chytá... v nějaký emocionální rovině asi. Ne že by to bylo vždycky příjemný. 

A co se týče kurev... sem tam nějakou zahlídnu cestou z práce. Líbivý mi nepřijdou, ale (nelíbivý) poezie v nich je hodně... Sou to smutný holky. 

To jen tak, že mě zaujal ten citát, k básni se ještě vrátím :)

egile, tak to je fajn, že to zarezonovalo. zatím se tímto konceptem necítím nějak vyčerpána, naopak, přijde mi, že se díky tomu leccos novýho učím (jak technicky, tak obsahově, když to zjednoduším)... a učení (jak jsem onehdy kdesi zaslechla) je v dnešní době jediná jistota, kterou máme... takže je to dobrý i v tomto ohledu

s tou sbírkou/celkem a tak... jako jo, materiálu je hodně, už i vnímám nějaký dílčí celky a jakýsi vnitřní propojení, ale zatím to pro mě není priorita... i když někde v hlubších vrstvách tak nějak cítím, že by už bylo na čase.

law, no jo, máš pravdu, trochu to hrotím, od tebe to beru...

měla jsem asi pocit, že je třeba znovu cosi vysvětlovat, no, přitom přece už vím (jsem už dost stará na to, abych věděla), že když vložím text o účelných osevních postupech, tak musím prostě čekat komentáře ve stylu - vždyť je to o účelných osevních postupech.

proto ono ošklivé - ber nebo nech být

Egil je Pan čtenář! Budu se víc učit, slibuju ;)

Není to vůnec špatný. Naopak - oslovila mě k zamyšlení: na kolik způsobů by se text dal číst. Třeba jako algoritmus, do nějž si zadám několik vstupních motivů - a čekám, co mi z toho vyleze... Za sebe jsem přirozeně zkusil "tvůrčí proces", protože je můj vlastní substrát už dlouhodobě lehce vyčerpaný (vyčerpaný jak gramofon, který se zasekl a furt dokola přehrává pomalou bluesovou baladu "I'm soooo exhausted": a je to už taková nuda, že to i mouchy vzdávají a dobrovolně padají naležato ze stěn do kávových sedlin v nemytých hrncích). A v takovém případě se radí spousta věcí, třeba "kdo neví jak dál, měl by se vrátit k prvnímu verši..." (zde nějakému pěkně obilnému - když už jsem ve žlabu dožvýkal pícninu! /věta jak ze slabikáře!/). Anebo šest z pěti polomrtvých básníků všema deseti doporučuje: změň výraz, piš třeba básně v próze (jasné okopaniny)... 

A podobná moudra čtu či slýchám. (Ne že by mi k něčemu byla.) Vidíš, co vše jsem si při prvním čtení z tvé básně odnesl? (Biji se v hruď a vysypávám z hrnku utopené mouchy.)

Určitě by tyhle texty chtělo uzavřít v nějaké další sbírce. A zasadit do nastalého volného substrátu třeba(!) strom, žebro, zebru, strom, žebro, zebru.... Aby ses sama neuvěznila v časové smyčce vlastního konceptu. Ale na to je asi ještě furt čas. Nevím, kolik toho máš, ani jak se rýsuje celek. Nicméně stěží můžeš od běžného čtenáře očekávat, že z jednotliviny docení hlubiny záměru, který vyplyne naplno z kontextu konceptu (opravdu hnusná věta, ale co už...).

Jsou to lidové moudrosti vycházející ze zkušeností starých pěstitelů. Mohly by navázat třeba pranostiky... Ovocnářství spadá rovněž do zeměděělství. Staré pomologie, např. Říhovo ovoce, to jsou poklady kterým se nic nevyrovná. Některé odrůdy, které mám jen okrajově, třeba po jednom stromečku, vyšli letos kupodivu, vzhledem k mrazivému jaru, vítězně. Budu si je pamatovat a namnožím si...

... ještě jsem si dočetla komentáře. A přijde mi, že moc hrotíš :D Prostě piš, buď si to čtenáře najde a nebo si to nevychytračíš :) Já ty tvoje taky někdy úplně nechápu. Ale najdou si mě opakovaně. Abych je zase nechápala :) Poezie není šlapka ... když se nevystavuje

Ráda tě čtu

šiš, ta je smutnááá. Ale jen na přečtení, půda si stejnak dělá, co chce.

Takhle psát, je fakt těžký (teda tak to vidím já), protože v tom musí být obilniny pícniny  - a musíš toho zasít víc, aby to vyrostlo i za roh :)) A zároveň to nesmí odporovat logickýmu myšlení, protože by ti napsali, že je to blbost. Tak obdivuju

Cyklus o rostlinách si pamatuju, myslím, že jsem ho celkem pravidelně četla a možná si sem tam troufla i komentovat... Tohle nějak nevím,  moje chyba, že v tom nevidím víc než to pojednání o setí, vyvolává to ve mně snad jen jakýsi smutek nad tím "co nejdokonalejším využitím" půdy, skoro drancování, ale zase co nám zbývá..?

toot, ty si pamatuješ na atlas? jeee, to mě těší...

toot, tobě děkuji za čas a energii. je fajn potkat Čtenáře.

jednou jsem v podobném stylu napsala celej cyklus básní, o rostlinstvu

tady na písmáku to bylo dost odsuzováno, prý co je poetickýho na výpiscích z kapesního atlasu rostlin

jinde se to setkalo s docela pozitivním přijetím

pokud v tomto textu chce čtenář vidět jen osevní postupy, tak - proč ne... je na každým, co si vezme...

což je možná z mé strany nezodpovědný přístup

ale osobně mi dává větší smysl než psát hezké básničky, které se budou líbit všem

aneb jak kdosi kdysi napsal - jen kurvy se musí líbit, básně ne -

a tak dál

je to stejný jako ta tulení kůže na stěně iglů... ber nebo nech být

(já bych brala...)

nadto si myslím, že už jsem dost stará na to, abych přijímala každou výtku směrovanou na můj text a dávala čtenáři vždy za pravdu

delfíne, jistě, celá básnička je jen a pouze o trojpolním hospodaření, o ničem jiném.

dík všem za zastavení.

Tady někdo objevil trojpolní hospodaření. To jsme brali na základce v Pozemcích. ;-)

oceňuji Tvé umění psát básně s vědeckými metaforami: já jednu dobu zkoušel s počítačovými, ale moc se to nechytlo, zřejmě IT každého jenom otravuje :)