Den Dé

Dnes večer (za chvilku) Ti Milá napíšu na whatsapp. Bude to dlouhé psaní. A pak Ti ještě pošlu krátkou SMS o tom že jsem Ti tam napsal bo wim že na WA moc nereaguješ. Ale to co Ti chci říct by bolo prostě na zprávičky moc. Vždycky když za mnou přijdeš dívám se jak jsi krásná. Ale třeba včera jsi nepřišla vůbec. Dnes jsi měla na krku náhrdelník který měl uprostřed něco... To je náhradní baterie do hodinek? Ptám se a Ty se usměješ. Malo by to byť niečo akože perleťové. Ale Miri! Prišla som za ťebou k vôli...... A řeklas to s takovým důrazem na to ó až jsem se musel pousmát! A ZOOpakoval jsem to po Tobě. K VÓ LI! Krásně jsi to řekla povašem. Jak jen se jmenuje ta stříška nad o? Vždycky to zapomenu... Vokáň odpovídáš mi. Jo jo - vokáň. To je něco jako úsměv Dáši Vokaté. Popřípadě Vokouna říčního. Dívám se na linku Tvého obočí a na ten zbytečný mejkap na líčku a v hlavě mám písničku. Zdánlivě newim proč zrovna Roxette - The Look... Říkáš mi co všechno bys po mně dnes (pochopitelně že pracovně) chtěla a já přikyvuji. Ale to ještě netuším že právě dnes má přijít z PRC (PeopleRepublicChina) nový stroj neb mi to nikdo nepokládal za nutné sdělit. No a samozřejmě že Miro je nepostradatelný že? Miro potě sem a Miro zobertě to a Miro... No. Dokázal jsem dát několika tunové břemeno do prostoru kde bylo na každé straně půl centimetru. A možná ani to ne. Ale bylo to hodně i o fyzické námaze. Tu tlačit tu přizdvihovat tady zapáčit. A čas letěl jako splašený kôň... Párkrát ses mi mihla jako Mihule potoční v zorném poli avšak já měl v těch chvílích jinou roli. Akorát jsem Ti řek (A vůbec né to kolik je v Řecku řek) nýbrž že dnes asi nic neodejde bo nestíhám. A kazitetě to nesvěřim - to ani nahodu ne?!  Ale já z nich vojáky udělám rozumíš?! Udělám! Slíbil jsem Ti že to zvládnu. Bylo to o tom co už jsem Ti několikrát sdělil a co Ty nechceš slyšet: CO BYCH PRO TEBE NEUDĚLAL?! Neměl jsem přestávku nenapil se neodskočil si. Všecko jsem to stihl. Oběd jsem pak zhltal až o půl třetí. Až už bylo po všem. No ovšem - to vše pro Tebe nebo pro Boha...? Proboha! Přijel jsem domů úplně grogy. A to neznamená zničený smrští grogů. Nene. Stihl jsem si akorát aktivovat novou platební kartu od fio a bylo půl páté kdy_ Na chvilku se natáhnu. Ta chvilka byly dvě hodiny... Poslední dobú su furt hodně unavený no. Ale dneska extrémně. O půl sedmé vstal a si udělal véču a teď Ti píšu. A Ty? Už asi spíš. A nevíš. Netušíš. Že já _hloupý_ se snažím nést nejen svůj ale i ten Tvůj kříšž.

Co bych pro NÁS neudělal?