Linda III.

Přicházel starosta s rezavým úsměvem od jednoho konce kníru ke druhému. Vytáhl z pidináprsní kapsičky pidiklíč a ukázal ho.
"To je klíč od radnice, možná že ten hledáte."
Mudrc Ardan postavil výmluvně oči v sloup.
"No a jak je ta radnice vysoká?" Zeptala se Linda.
"Asi takhle." natáhl se chuchvalečkový starosta co mohl s malinkou ručičkou kousek nad sebou.
"A vy mudrče máte klíč k těm branám?" Pokračovala Linda.
To už ale mudrc nevydržel a proměnil se ve strom a jen na ně němě dřevěným pohledem shlížel.
"Jdeme na radnici." Vesele poskakoval starosta.

Když vyrazili, proti nim šel jiný obyvatel toho městečka a výmluvně se zadíval do tváří čtenářů Lindy III., vypadal na chlup stejně jako starosta a čím se blížili k radnici, tím více narůstal počet "starostů", kteří se navíc navzájem i jako starostové oslovovali.

To bylo to hrůzné a temné tajemství Vašimi na Rzí, ze všech obyvatel se stali starostové. Lindě však tato hrůzopříšerná skutečnost nedocházela, neboť byla zvědavá na onu pidiradnici.

Linda, plná nadšení a zvědavosti, následovala poskakujícího starostu až ke vchodu do pidiradnice. Město Vašim na Rzí působilo jako surrealistický labyrint, kde každý druhý kolemjdoucí vypadal jako starosta. Lindě to však přišlo spíše zábavné než děsivé. To ještě, vážený čtenáři, nevěděla, co ji čeká.

Když se přiblížili k pidiradnici, dveře se před nimi samy otevřely a z nitra budovy se ozvalo tiché škrábání. Linda se starostou vstoupili dovnitř a ocitli se v místnosti plné starobylých svitků a podivných zrezlých strojů. Uprostřed místnosti na ně čekal obrovský nosorožec se zarezlou kůží.

„Ach, starosto!“ pronesl nosorožec hlasem, který rezonoval celou místností, „Přivedl jsi mi novou návštěvnici.“

Linda zvedla oči a podívala se na nosorožce s údivem. „Jste opravdový nosorožec, tak obrovský a vejdete se do radnice o velikosti krabičky od sirek, počkat - i já se sem vejdu, jakoby nic?“ zeptala se tiše.

„Ano,“ odpověděl nosorožec, „ale nejsem obyčejný. Jsem poslední svého druhu a aby mě zachránili před vyhynutím, uzavřel jsem smlouvu s podivnou entitou z hlubin Země. Nyní jsem nesmrtelný, dokud budu vysmrkávat malé chuchvalce rzi.“

Linda se zamračila. „Ale proč jsou všichni obyvatelé města starostové?“

Nosorožec se zasmál, což znělo jako kovový skřípot. „Rez, kterou vysmrkávám, má vlastní inteligenci. Každý chuchvalec, který vypustím, se stane starostou. Jejich počet narůstá, jak dlouho jsem zde. Převzali město a udržují ho v chodu.“

Linda přemýšlela o tomto zvláštním městě a jeho neobvyklém starostovi. „Co se stane, když přestaneš vysmrkávat rez?“ zeptala se.

„Pak budu muset čelit svému osudu,“ řekl nosorožec temně. „Ale dokud bude město potřebovat starosty, budu tu a budu je tvořit.“

Linda se rozhodla pomoci nosorožci. „Musíme najít způsob, jak tě zbavit tohoto prokletí,“ řekla odhodlaně.

Nosorožec se usmál svými zarezlými zuby. „Možná že ty, malá Linda, jsi ta, která dokáže prolomit tuto kletbu.“

Bohužel Linda neměla sebou legendární KáPéZetku svých předchůdkyň, kam se ukládají užitečné i neužitečné věci, nebo společníci na cestách a tak si dala ruce za záda, jelikož její kalhoty nedisponovaly tak prostým vynálezem, jako byly kapsy.
Jak tam tak stála, nosorožec se díval na Lindu a!
"Ne, ne, ne," vykřikla Linda, "my spolu nebudeme mít malá nosorozčátka!"
Načež Linda proskočila zavřenými, ale zrezlými dveřmi radničky a pádila Vašimí nad Rzí tak rychle, až se ji od bot rez jenom prášila.

A to je konec, zatímco se rez šíří světem, nosorožec je nesmrtelný a Linda dítětem :D