Černý pátek

Štěstí bývá pomíjivé...

 

I.

"To byl ten nejlepší nápad, jakej jsem kdy dostal," pomyslel si Šimon krátce poté, co rozbalil poslední krabici se zcela novým notebookem.

Stál sice uprostřed stroze vybaveného malého bytu velikosti 1+kk, ale všude kolem něj na zemi ležely rozbalené a roztrhané kartonové obaly, a z nich vybalená elektronika. Usmíval se.

 

Jeho dosavadní život za moc nestál. Rodiče nepoznal, od tří let žil po dětských domovech. Hubenej kluk, co byl skoro neustále šikanován od ostatních. Bez vyhlídek a naděje, že v dospělosti bude něco jinak.

 

Až do minulého týdne.

 

"Teď se všecko změní," pronesl nadšeně sám k sobě. "Úplně všecko!"

 

II.

Před pěti dny si Šimon udělal e-mail nápadně podobný e-mailu jednatele firmy, kterou si vyhlédl na internetu. Zakoupil si dobíjecí SIM kartu, z obchodního rejstříku si vypsal veškeré dustupné údaje k dané firmě a ze zakládacích listin vykopíroval podpis jednatele. Poté provedl objednávku v hodnotě několika set tisíc na e-shopu s elektronikou, zadal požadované položky identifikující firmu, svůj založený e-mail, číslo na mobil a pak už jen čekal. Během pár desítek minut se zvuk zvonícího telefonu s novou SIM kartou rozléhal po celém pokoji. Vzal ho nervózně do ruky, téměř nedýchal. Pár vteřin na něj jenom tupě zíral a snažil se uklidnit.

 

"To dáš!" povzbudil se a hovor konečně přijmul.

 

"Mareček, já... jak vám mohu pomoci?"

 

"Dobrý den, jmenuji se Adéla a volám vám ze společnosti Elko, potřebuji s vámi ověřit vaši objednávku v hodnotě necelých dvěstěšedesátitří tisíc korun," ozvalo se z druhé strany aparátu.

 

"A... ano, to je v pořádku, tu jsem dělal já. A jak ji budete ověřovat?"

 

"Ověřujeme platnost telefonu, na váš e-mail zároveň posílám vygenerovonou objednávku z našeho systému, kterou vzhledem k hodnotě zboží potřebujeme podepsanou zaslat zpět," odpověděla klidným hlasem Adéla.

 

"A to je vše?" zněl skoro překvapeně Šimon.

 

"Bankovní účet firmy jsme si již ověřili. Ještě mi potvrďte, že opravdu máte zájem tento nákup provést formou leasingu a pak už to bude opravdu vše."

 

"Ano, ano, leasing," potvrdil radostně Šimon.

 

"Mám to poznamenáno, děkuji. Mohu pro vás ještě něco udělat?"

 

"Ne, děkuji, podepsanou objednávku zašlu za chvilku zpět," odpověděl Šimon. "Nashledanou."

 

"Na slyšenou, krásný den," ukončila hovor Adéla.

 

Šimon rychle otevřel e-mail, stáhnul novou zprávu i s objednávkou. Během pár minut na ni přidal podpis jednatele a zaslal ji v odpovědi zpět.

 

"Ono to snad vyjde!" zavýsknul radostně.

 

Vyšlo.

 

III.

Uběhly necelé tři týdny, během kterých Šimon prodal větší část získaných věcí. Utržené peníze pak zafinancovaly jeho proměnu. Z kluka, který po odchodu z pasťáku neměl téměř nic, byl najednou frajer, který nemá hluboko do kapsy.

 

Ani jeho malý byt už nebyl tím stejným bytem. Vévodila mu nová rozkládací pohovka, byl zařízen novým nábytkem a vybaven spotřebiči, které si Šimon ponechal pro svou potřebu.

 

A taky si našel firmu, pod jejíž identitou plánoval nově operovat. Opět si obstaral veškeré potřebné údaje, jednorázový telefon, SIM kartu a založil si e-mail se jménem další oběti jeho konání. Poté provedl na e-shopu novou objednávku, tentokrát se zbožím v hodnotě přes šest milionů korun.

 

"Teď už stačí jen počkat, až se rozezní telefon a postupovat stejně, jako posledně," problesklo mu hlavou.

 

Jeho plán byl až jednoduše prostý. Před měsícem si chtěl pořídit nový telefon a tak zkoumal možnosti nákupu jednoho z e-shopů. A narazil přitom na informaci, že firmy si mohou zboží nejen zakoupit, ale i pronajmout. Nejdříve si chtěl založit vlastní firmu, ale během zjišťování podmínek našel, že jsou k nahlédnutí zakládací listiny fungujících společností, i s podpisy zakladatelů. A tak ho napadlo, že by mohl zkusit provést nákup na některou z nich.

 

A k jeho štěstí, ne všechny e-shopy měli správně nastavený kontrolní mechanismus.

Konečně se ozve vyzváněcí melodie mobilu.

Bohužel ale ne toho, který očekával, nýbrž jeho původní telefon, ze kterého prováděl první objednávku.

 

V Šimonovi hrklo. Na toto nebyl připraven. Nicméně se natáhl pro zvonící zařízení a hovor přijal.

 

"Haló?" zeptá se opatrně.

 

"Dobrý den, tady Adéla ze společnosti Elko, chtěla bych se jen zeptat, zda je vše v pořádku, protože jsme zatím neobdrželi první splátku za pronajaté zboží..."

 

IV.

Adéla dorazila na odpolední směnu v call centru o dvacet minut dříve. Usedla k počítači a začala se připravovat na dnešní pracovní den. Ve firmě dělá už třetím rokem a patří k nejzkušenějším, vzhledem k tomu, jaká je tu fluktuace lidí. Práci má ráda, i když občas už se přistihla při myšlenkách o změně zaměstnání. Lidi dokážou být skrze telefon zlí. A systém, který používají, má také to nejlepší už dávno za sebou. Naštěstí už nemusí řešit klasickou linku zákaznické podpory, ale stará se o stávající a nové klienty z řad velkých firem, které si nabízené zboží pronajímají formou leasingu, podobně jako auta. A tam toho křičení a nadávek už tolik není.

V systému na ni čekalo asi patnáct nových objednávek a tři urgence.

 

"Dnes se asi nudit nebudu," posteskne si sama pro sebe.

 

Každou objednávku je třeba ověřit nejen s klientem, ale i správnost zadaných údajů. Klasická rutina - kontrola v živnostenském rejstříku, v interních databázích a pak potvrzení s kontaktní osobou. Nejprve se pustila do objednávek, které ji interní systém zařadil jako první. Nebyly na velké částky, navíc byly od klientů, které už nějakou dobu zná. První hodina ji utekla jako voda.

 

Rychlá pauza na cigaretu a zpět k počítači. Na obrazovce jí svítila upomínka na urgenci zákazníka, který je v prodlení s platbou.

 

Našla si v systému kontaktní osobu, a nechala počítač vytočit číslo. Telefon chvilku vyzvání.

 

"Haló?" ozve se jí do sluchátek hlas mladého nejistého muže.

 

Adéla se představí a přejde k otázce ohledně splátky. Na druhé straně telefonu je chvilku ticho. Pak se ozvou tři krátké tóny za sebou.

 

"No to si děláš prdel!" vyhrkne Adéla naštvaně, že opět vypadl systém.

 

Vzápětí však zjistila, že systém funguje, chyba tak musela být někde jinde. Nechala znovu vytočit telefonní číslo. Telefon opět vyzvání.

 

"A-ano? Ono to asi nějak vypadlo. Samo!" vykoktá opět ten nejistý hlas omluvu.

 

"V pořádku, nic se nestalo," odpovídá Adéla klidně. Znovu se představí a zopakuje, proč volá.

 

"No, no... Já... Já to nechám prověřit účetní, to, to bude asi jen nějaká chyba v účtech. Já to zařídím, fakt... Fakticky," vykoktá muž a než Adéla stihne cokoliv říct, opět se ozve tón oznamující ukončení hovoru.

 

Adéla chvilku nechápavě kouká, pak pokrčí rameny a do počítače zanese poznámku, že klient prověří stav. Zároveň posune v systému datum dalšího kontaktu zákazníka o 3 dny, tedy pokud platba do té doby nedorazí.

 

Někteří klienti jsou prostě zvláštní.

 

Přejde k řešení dalšího zákazníka. Za deset minut ho má odbaveného, a tak ji systém zobrazí další objednávku. Čas Adéle utíká, ani neví jak a téměř další dvě hodiny jsou pryč. Přepne se v systému na další zakázku. Nový klient a hned chce zboží za více než šest milionů korun. Zkontroluje záznamy v interních i externích databázích, tak jako vždy. Když vidí, že vše sedí, nechá si počítačem vytočit kontaktní číslo.

 

Telefon zvoní déle než je obvyklé, Adéla se již chystá hovor ukončit.

 

"Haló?" ozve se v poslední chvíli Adéle hlas ve sluchátkách.

 

"Dobrý den, jmenuji se Adéla, mohu vědět s kým mluvím?"

 

"Eéé Šim.. Jelínek. Petr Jelínek," vysouká ze sebe osoba na druhé straně telefonu.

 

"Děkuji, volám ze společnosti Elko, kvůli vaší objednávce elektroniky, kterou chcete pronajmout na leasing."

 

"Ano, to jsem objednal já. Potvrzuji objednávku, pošlete mi ji k podpisu, naskenovanou vám ji pošlu zpět," vyhrnkne ze sebe rychle hlas mladého muže.

 

Adéla se na chvilku zarazí: "Tenhle hlas..."

 

Z přemýšlení ji vytrhne hlasité "Haló?" které se ji zaryje hluboko do hlavy.

 

"Pardon, děkuji za potvrzení, objednávku zasílám, o stavu zakázky budete následně informován na vámi uvedeném e-mailu a sms zprávou. Mohu vám ještě s něčím pomoci?"

 

"Asi ne, dík," odvětí mladík a ukončil hovor.

 

V Adéliných sluchátkách zazní tři krátké tóny, ale ona je nevnímá. Sedí a zírá do monitoru.

 

"Jsi v pohodě?" ptá se jí po chvíli vedle sedící kolegyně.

 

"Jo. Asi jo. Já jen..." odvětí zamyšlená Adéla.

 

Pak se zvedne a zamíří ven. Potřebuje cigaretu. Ví, že je něco špatně - ten hlas už dnes slyšela, ale v souvislosti s jinou firmou. Rychle si v hlavě srovná myšlenky. Mezitím dokouří a běží zpět k počítači.

 

V.

David zvedne hlavu od notebooku a koukne na hodinky. Je po půl šesté, podvečer se kvapem blíží.

 

"To by pro dnešek stačilo," řekne si sám pro sebe a notebook zaklapne.

 

Dnes dělá z domova, takže přesun z pracovny do obývacího pokoje nezabere ani minutu. Jenže to nestihl. Ve chvíli, kdy procházel dveřmi pracovny, rozezněl se mu pracovní telefon, ležící na stole vedle notebooku.

 

"Bože, proč?" Povzdechne si nahlas.

 

Hlavou mu proběhne myšlenka, že by to nechal být, ale přesto se jeho tělo automaticky otáčí ve dveřích a po pár vteřinách už v ruce třímá zvonící mobil. Na displeji vidí číslo, které nemá uložené.

 

"Ano?" pronese stroze otázku do telefonu.

 

"Dobrý den, tady Adéla z call centra, dovolala jsem se někomu z oddělení bezpečnosti?"

 

"Ano, děje se něco?" zeptá se už s větším zájmem David.

 

"Bezva. Já jsem asi narazila na pokus o podvod. A ne zrovna malý. Ale nevím, jak dál postupovat," začne vysvětlovat Adéla.

 

David ji přeruší: "Co znamená ne zrovna malý?"

 

"Přes šest milionů..."

 

Ticho.

 

David si promne oči a pak konečně zase promluví: "A proč si myslíte, že se jedná o podvod?"

 

"Dnes jsem dvakrát mluvila s člověkem, který vystupoval jako jednatel dvou různých firem."

 

"A to nemůže?"

 

"No, pokaždé vystupuje pod jiným jménem. Navíc u té jedné firmy máme dodané zboží za čtvrt milionu a zatím nebyla uhrazena první splátka, je týden v prodlení," odpoví pohotově Adéla. "Nechala jsem si stáhnout i oba hovory a jsem si jistá, že je to jeden a ten samý člověk."

 

"OK, za půl hodiny jsem u vás a podíváme se na to," odvětí David a ukončí hovor.

 

Popadne notebook, místo do obývacího pokoje zamíří ven z bytu a usedá do auta. Nastartuje, ale než vyrazí, vezme do ruky telefon a nechá si vytočit kolegu. Během cesty mu vysvětlí, o co se jedná a domluví se, že se sejdou co nejdříve na call centru.

 

VI.

Šimon se vzpamatoval z prvního dnešního telefonu z Elka relativně rychle. To přerušení hovoru mu dalo potřebný čas, aby si srovnal v hlavě, co se stalo. A pak už to zvládnul uhrát.

 

"Je čas se toho starého telefonu zbavit," pomyslel si.

 

Rychle vyndal SIM kartu, kterou rozstříhal. Až půjde do města, zbaví se jí někde po kouskách. Z telefonu vyjmul i baterku. Tu si nechá, kdežto telefon bude následovat osud SIMky - na příhodném místě se ho zbaví.

 

Byl sám se sebou spokojený, posadil se na pohodlnou pohovku a přemýšlel, co si za další utržené peníze pořídí.

 

Usnul.

 

Ze spánku ho probudilo až vyzvánění druhého telefonu. Rozespale po něm sáhnul a hovor přijal.

 

Teprve v tu chvíli se probral, trošku se zakoktal, ale rozhovor zvládnul vyřídit na výbornou. Poté zapnul počítač, přihlásil se do příslušné e-mailové schránky a stáhnul si zaslanou objednávku. Vložil do ní zkopírovaný podpis jednatele firmy a zaslal ji zpět do Elka.

 

"Bože, tohle je fakt tak jednoduchý," zasmál se a začal se chystat na cestu do města. "Musím to dnes pořádně oslavit!"

 

A jelikož nemá řidičák, zavolal si svého oblíbeného taxikáře.

 

VII.

David dělá pro Elko už čtvrtým rokem bezpečnostního manažera. Dříve sloužil u policie, ale jeho poslední nadřízený byl idiot a lhář. A tak když se mu ozval Michal, jeho bývalý parťák, že hledají někoho k nim do Elka, neváhal. Věděl od něj, v čem jeho práce spočívá, že je to podobné jako u policie, jen v soukromém sektoru, kde je více svobody a i peněz. A ani zbraň tu nepotřeboval. Nerad ji nosil, po celou dobu co sloužil se bál, kdy ji bude muset použít. Naštěstí spoušť musel zmáčknout jenom na střelnici.

V Elku byl ve svém živlu. Zabezpečovali prodejny a sklady. Nastavovali pravidla pro ochranu majetku společnosti a zdraví zaměstnanců. Ale nejradši ze všeho s Michalem rozkrývali krádeže a podvody, ať už ze strany zaměstnanců, dodavatelů, nebo zákazníků. Prostě taková interní policie. Navíc si mohl z větší části pracovní dobu rozvrhnout jak potřeboval, což mu dávalo více prostoru pro jeho koníčky a měl dokonce čas i na randění. Tedy pokud se neobjevil nějaký problém. Třeba jako dnes.

 

Přibližně půl hodiny po telefonátu od Adély, čekal David na parkovišti před centrálou. A zatímco čekal na Michala, na služebním telefonu si v adresáři zaměstnanců vyhledal profilovou fotku Adély.

O pár minut později vstoupili s Michalem společně do prostor call centra. Téměř všechna pracoviště byla obsazená, místnost prostupoval čilý ruch. David se rozhlédl a pak zamířil k zadní části místnosti, kde za jedním ze stolů seděla na mikádo ostříhaná brunetka. Michal byl v těsném závěsu za ním.

 

"Tohle nebude dobré místo na rozhovor," napadá Davida, ještě než dojde k mladé ženě.

 

Ta akorát ukončuje hovor a zadává něco do počítače.

 

"Ahoj, ty jsi Adéla?" osloví ji, když k němu zvedne modrozelené oči. "Hezká holka," probleskne mu hlavou okamžitě.

 

"Ahoj, ano. A ty?"

 

"David. Těší mě. Tohle je můj kolega Michal," ukazuje David na muže vedle sebe. "Hele, nevadí, že bychom šli o patro výš do zasedačky, bude tam větší klid."

 

"Musím se domluvit s vedoucí," pokrčí rameny Adéla.

 

"To zařídím já," vmísí se do hovoru Michal. "Tamhle to je ona, že?"

 

"Jo," přikývně Adéla.

 

"Fajn. Davide, zatím stáhni záznamy těch hovorů, sejdeme se pak nahoře," rozdělí úkoly Michal a jde za Adélinou vedoucí.

 

David se otočí zpět k Adéle, ale než stihne cokoliv říct, Adéla ho předběhne.

 

"Já už to mám připravené," pronese a nesměle se na něj usměje.

 

"Moc hezká holka," běží hlavou Davidovi, zatím co ji odpovídá: "Šikovná. Můžeš mi to nahrát na tuhle flashku?"

 

"Jasně. A přidám ti tam i screeny s čísly a detailem objednávek?"

 

"Budeš nejlepší!" pronese se smíchem David.

 

Adéla přetáhne připravené soubory na flashku. Chvilku mlčky čekají, poté ji vyjme z počítače a společně s Davidem se přesunou do zasedačky za Michalem.

 

VIII.

David, Michal a Adéla prošli společne obě podezřelé zakázky a poté si přehráli jednotlivé nahrávky telefonních rozhovorů s neznámým mladíkem.

 

"Myslím, že není pochyb o tom, že je to opravdu stejný hlas," poznamená Michal za souhlasného přikyvování Davida.

 

"Je super, že jsi to postřehla," pochválí David Adélu.

 

"Spíše je to štěstí, kdyby systém zakázku přiřadil někomu jinému..." nechala Adéla nevyslovený následek.

 

David pokračuje: "Vysvětli nám, prosím tě, jak celý ten proces s leasingem funguje. Já to pořád nedokážu nějak pochopit. To přeci není možné, aby v tom šlo takhle lehce podvádět..."

 

"Proces je to jednoduchý," začne Adéla. "Zákazník se zaregistruje, zadá potřebné údaje, jako je IČO, kontaktní osoba a adresa, e-mail, číslo a pak si vytvoří objednávku. Ta je zpracována systémem a pak někomu z následné péče náhodně přiřazena. My ověřujeme, že firma existuje, že odpovídají kontaktní údaje, firma není v insolvenci..."

 

"Počkej, počkej, a jak ověřujete ty kontaktní údaje?" přeruší ji David.

 

"No, něco skrze databáze ministerstva financí, něco v našich interních systémech, další informace hledáme v obchodním rejstříku a pak na stránkách daných firem. Máme na to manuál," odpoví mu Adéla.

 

"A když ty údaje nejdou ověřit?"

 

"Když firma neexistuje, nebo je v insolvenci, případně zaniklá, tak se objednávka nepotvrdí. Pokud je chyba v kontaktu, voláme do firmy a děláme korekci údajů," nechápe Adéla, kam David míří.

 

"Koukám na tu první objednávku, a tady je e-mail podobnej tomu oficiálnímu, jen je na freemailové schránce, podívej," odvětí David a ukazuje Adéle řádek s elektronickou adresou.

 

I Michal se podívá na daný řádek a skutečně, první část adresy odpovídá, za to část za zavináčem odpovídá jen částečne. David rychle najde kontaktní e-mail i na druhé zakázce, a i zde je použit podobný e-mail tomu oficiálnímu, jen je zase na freemailu.

 

"Fajn, máme alespoň další potvrzení, že je to jeden modus operandi," konstatuje Michal.

 

"Ověřujete pak třeba telefon na jednatele skrze oficiální číslo na stránkách firmy, pokud náhodou číslo neodpovídá nebo nelze jinak ověřit?" pokračuje David v otázkách.

 

"Jak jsem říkala, pokud nám něco nesedí, snažíme se to ověřit," hlesne smutně Adéla. Došlo jí, jakou zásadní chybu udělala.

 

David si její změny nálady ihned všimnul. "Buď v klidu, chybovat může každý, nejsme stroje," snaží se ji povzbudit. "Zlepší se proces a tohohle týpka chytíme, uvidíš," dodá a usměje se na ni.

 

"Ale jak ho chytíte, když ani nevíme o koho se jedná?" ptá se Adéla.

 

David s Michalem se na sebe podívali a oba se usmáli. Tuhle část práce oba stejně milovali. Byl to návrat k jejich policejním kořenům. Už teď to vypadá, že toto bude velmi zábavné šetření.

 

"Tak to zboží se musí přeci někam doručit, ne?" pronese vesele Michal.

 

"Jako že tu zakázku necháme běžet a zboží za 6 milionů mu pošleme?" zhrozí se Adéla.

 

"Ale ne, koukneme se, kam se doručovala ta první zakázka, to nám třeba napoví," uklidní ji Michal.

 

A když ne, tak, tak..." zamýšlí se David, než vysloví otázku, na kterou nezná odpověď: "Můžeme vůbec udělat fiktivní vyskladnění a dokončení té druhé?"

 

IX.

Po náročném večeru se Šimon probral až během dopoledne druhého dne. Parádně to roztočil, ještě teď se mu trochu motá hlava. Poslední co si pamatoval, že jel s někým taxíkem. Když se podívá doleva, zjistí, že ten někdo leží vedle něj na rozložené sedačce. Kluk, přibližně v jeho věku, klidně oddechuje a tiše spí.

 

Šimom se zvednul z lůžka a nahý prošel napříč bytem směrem do kuchyně. Na lince ležel telefon. Kouknul na něj. Žádná nová zpráva. Trošku v něm hrklo. Potvrzení přijetí objednávky trvalo tentokráte o něco déle a Šimon si už začínal dělat starosti, zda není někde nějaký zádrhel, ale nikdo nevolal. Oblékl si kalhoty a triko, potom usedl k počítači. Ale ani v mailu nebyla zatím obkednávka potvrzena. Začal si přehrávat včerejší hovor a přemýšlel, zda něco neudelal špatně.

 

"Příště musím s oslavou radši počkat," pomyslí si a jeho nálada je rázem na bodu mrazu. "Co jim na tom tak trvá?" ptá se sám sebe.

 

"Dobré ráno," vytrhne ho z myšlenek probudivší se mladík.

 

"Drž hubu, seber si svoje hadry a táhni do hajzlu," zpraží ho Šimon, aniž se k němu otočí od monitoru.

 

"Co?" nechápe kluk v posteli.

 

"Vypadni kurva vodsaď, čemu na tom nerozumíš? procedí mezi zuby Šimon.

 

"Ty seš teda kretén," odvětí ten druhý a začne se oblékat.

 

"To víš že jo, dveře jsou támhle," ukazuje Šimon klukovi směr rukou a přitom stále kouká do monitoru.

 

Snaží se zjistit, kde je chyba, dokonce začal psát i e-mail, že by ho poslal do Elka, ale pak to zavrhnul, zbytečně by na sebe upozorňoval. A to nechce.

 

"Debile vole," ozve se těsně předtím, než bytem proletí zvuk zabouchnutí dveří.

 

Šimon dával přednost klukům před holkama z prostého důvodu. V pozici otloukánka v dětském domově mu nezbývalo, než si na to zvyknout. Teď už si to i užíval. Původně měl v plánu si s ním užít fajn dopoledne a zajít na oběd, ale teď na to už neměl pomyšlení. Nervózně pochodoval po bytě, neustále aktualizoval e-mail a nebo kontroloval jednorázový mobilní telefon.

 

Odpoledne konečně potvrzení SMS zprávou i do e-mailu dorazilo. Šimon cítil, jak mu srdce prudce buší. Jeho radost byla zpět. Sáhnul po svém soukromém mobilu a zavolal mladíkovi. Omluvil se mu, a pozval ho na večeři.

 

Každý následující den kontroloval stav objednávky. Třetího dne přišla zpráva, že zakázka je již kompletní a bude se druhý den expedovat.

 

Šimon se již nemohl dočkat. A jelikož jako adresu vyzvednutí zboží uvedl adresu mimo město kde žil, zavolal svému oblíbenému taxikáři, aby si na zítra zařídil větší dodávku.

 

Byl čtvrtek večer a Šimon šel spát s úměvem na rtech.

 

X.

David s Michalem nejdříve ověřili, kam a kým byla doručena první zakázka. Na dané adrese byla kancelářská budova, kde ale nepůsobila firma uvedená v objednávce. Bohužel, ani řidič, který zboží doručoval, si na tuto konkrétní zavážku nevzpomínal. Zatím neměli žádnou použitelnou informaci, ale stále měli ve hře tu novou objednávku.

 

"Ahoj Martine, tady Michal. Jak se pořád máš?" pronesl Michal do telefonu, když se dovolal kamarádovi z kriminálky. Poté co dostal odpověď, navázal: "Tak to je fajn, taky se mám dobře, dík za optání. Hele, proč volám. Máme tu asi pokus o podvod, za nějakých šest míčů, měl bys o to zájem?"

 

David se jen pousmál, tušil jaká je odpověď, když Michal po krátkém odmlčení pokračoval: "Zatím nemáme přesný info, ale máme adresu, kam máme zboží doručit, jen musíme vymyslet, jak to naoko dotáhnout, aby dotyčný nic nepoznal. Co kdyby ses tu zítra stavil a probrali bychom možnosti?"

 

Zase chvilka ticha.

 

"Tak super, ideálně nějak kolem desáté, dáme zatím do kupy co půjde. Měj se, čau," rozloučil se Michal a hovor ukončil.

 

"Zítra v deset? To máme co dělat," pronesl David směrem k Michalovi.

 

"No, nejdřív musíme vyřešit, aby nám ta jeho objednávka vůbec prošla systémem," odpověděl mu Michal a obrátil oči v sloup.

 

"Já to nějak s Adélou vymyslím!"

 

"Myslel jsem si to, docela si rozumíte, co?" začal se smát Michal a koukal, jak David rudne. "Tak běž, já zatím zkusím něco vypátrat v databázi."

 

Několik hodin trvalo, než se nakonec Davidovi s Adélou podařilo najít způsob, jak nechat projít fiktivní zakázku interním systémem. Když už to vypadalo jako neřešitelný problém, kolegové z inventurního oddělení přišli s nápadem na vytvoření virtuálního skladu. To zajistilo, že požadované zboží bylo pro systém dostupné, ačkoliv ve skutečnosti vůbec neexistovalo. Díky tomu mohla Adéla potvrdit objednávku, následně už se se zakázkou dalo pracovat jako s jakoukoliv jinou reálnou objednávkou.

 

"A nechceš zítra večer zajít na večeri?" zeptá se David Adély, když už je na odchodu.

 

"Ráda," špitne Adéla a usměje se na Davida.

 

"Fajn, tak zatím ahoj," odpoví radostně David a odchází z call centra.

 

Michal mezitím propojil identifikátor telefonu z první objednávky s jiným účtem, nějakého Šimona, ale účet nebyl kompletně vyplněný. Nicméně dotyčný si byl v poslední době vyzvednout nový mobilní telefon na jedné z poboček a tam ho Michal našel v záznamu z kamerového systému. Karta se začala obracet.

 

"Mám ho," volá radostně Michal, když vstoupí David do jejich kanceláře.

 

"Super, my jsme taky vyřešili, jak to nechat projít systémem!" odpoví mu David a jde se podívat k němu na monitor.

 

Než se vydají domů spát, projdou ještě jednou společně interní databázi a získávají další informace k Šimonovi.

 

XI.

Dvě minuty před desátou zazvoní Michalovi telefon. Přjime hovor a chvilku tiše poslouchá.

 

"Jo, jo, jasný, v pohodě, zavolej, až budeš dole na parkovišti," odpoví nakonec a telefon pokládá zpět na stůl. "Martin má zpoždění, je někde v zácpě."

 

David jen mlčky přikývne a dál se soustředí na práci na laptopu. Sedí teď oba v zasedačce a chystají se na nadcházející schůzku. Dvě minuty poté vstupuje do místnosti Adéla.

 

"Dobrý den," pozdraví Michala. "Ahoj," pronese nesměle směrem k Davidovi.

 

"Ahoj," odpovídá David a celý se rozzáří.

 

"No, Dobrý den Adélo," utrousí Michal a začne se smát.

 

Adéla zrudne.

 

"Ty seš blbec, viď?" oboří se David na Michala.

 

Michal se přestane smát a smířlivě pronese směrem k Adéle: "Nemůžeme si taky tykat?"

 

Stále červená Adéla nabídku přijala a pak usedla ke stolu vedle Davida. Ten i nadále pokračuje v práci na notebooku, ale už ne tak soustředěně a často pokukuje po Adéle. O pár dalších minut později do místnosti vstupuje Tomáš, šéf dopravy. Pozdraví, omluví se za pozdní příchod a usedne též ke stolu. Michal mu řekne, že se nic neděje, že stále čekají na člověka z kriminálky.

 

"Z kriminálky? O co tady jde?" zeptá se překvapeně Tomáš.

 

"Vydrž, buď v klidu, vše vysvětlíme za chvilku. A neboj, nemáš průšvih, jen potřebujeme tvou pomoc," uklidňuje ho Michal.

 

"OK," řekne Tomáš a začne něco řešit na telefonu.

 

Takhle čekají dalších dvanáct minut, než se Michalovi znovu rozezní telefon. Vyběhne ze zasedačky a za další tři minuty už je osazenstvo v místnosti kompletní. Rychle se navzájem představí, pak David zapne projektor a spustí prezentaci, pomocí které nezasvěcené uvede do obrazu.

 

"Dobře, a víte tedy něco více o tom drbanovi?" ptá se Martin, když prezentace dospěje do konce.

 

"Víme toho už docela dost," odpoví David a spustí druhou prezentaci. "Podle všeho se jmenuje Šimon, datum narození nemá vyplněné celé, jen ročník - 1991. Jeho nejaktuálnější podoba by měla být tato," dořekne David a přepne na další snímek.

 

"Samozřejmě nemusí nic z toho být pravda, vycházíme z dat, co uživatelé zadají do registrace. Fotka je člověka, který byl pro poslední zásilku na pobočce, ale taky to může být někdo, koho si pro to poslal. Tohle budeš muset ověřit ty, Martine," doplnil Michal.

 

David posunul prezentaci na další list. "Teď nějaká fakta. Šimon má u nás zaregistrována tři různá zařízení, skrze která prováděl objednávky. V registracích má tři různá mobilní čísla a e-maily, na které mu chodily potvrzovací zprávy. Máme také IP adresy, z kterých k nám přistupoval. Za poslední dva roky vyzvedával nejčastěji zboží na pobočce v Liberci. Tu první podvodnou zakázku si nechal dovézt na adresu jedné administrativní budovy v Jablonci. Tu druhou chce doručit na adresu bytového domu v Turnově. Adélko, jaký je aktuálně stav zakázky?"

 

"Pořád je ve stavu připravujeme, čekám na pokyn, na kdy mám dát datum doručení," odpoví brunetka.

 

"Můžeš tedy zítra v systému nastavit doručení na pátek po obědě? Mezi jednou a třetí?"

 

"Ano."

 

"Tak to prosím nastav," usměje se na ni opět David, zatímco Martin a Tomáš se nechápavě podívají na Michala.

 

"A proč jsem tu teda já?" zeptá se Tomáš.

 

"No, vymysleli jsme s Davidem takovej plán..."  odpoví Michal se zábleskem v očích a začne jim ho vysvětlovat.

 

XII.

Šimon spal celou noc neklidně. Neustále se převaloval a budil. Před sedmou ráno to vzdal a vstal z postele. Rychle se nasnídal a pak usedl k počítači. Chtěl si ukrátit čas nějakou hrou, ale nedokázal se na ni soutředit. Nedokázal se soustředit na nic. Ačkoliv měl zapnuté vyzvánění, neustále kontroloval telefon, zda nepřišla nějaká zpráva s upřesňující informací o doručení jeho zásilky.

 

Krátce po půl deváté jeho utrpení skončilo. Telefon oznámil přijetí zprávy.

 

"Dobrý den, vaše objednávka č. 202301223782 bude doručena dnes mezi jednou a třetí hodinou odpoledne. Před samotným doručením vás bude kontaktovat řidič. Potvrzovací kód objednávky je 3275," čte si ji Šimon nahlas, několikrát po sobě.

 

Konečně se trošku uklidnil. Vytočil číslo taxikáře a sdělil mu, kde a kdy potřebuje být. Ten mu potvrdil, že dodávku sehnal a že ho tedy vyzvedne patnáct minut po dvanácté.

 

Následně si vytiskne objednávku a dopíše si na ni kód z smsky. Potom se vrátí k počítači a ponoří se do digitálního světa. Za další dvě hodiny hru vypne a objedná si pizzu. Než mu ji přivezou, dá si sprchu a oblékne se na cestu. Chvíli před polednem už sedí u stolu a pojídá ji.

 

Za dalších pár minut seběhne před bytový dům a vyčkává. Poté nastoupí na místo spolujezdce do tmavě červené dodávky a společne s taxikářem vyrazí na cestu do Turnova. Po cestě se ještě zastaví na okraji Liberce a pět minut před jednou hodinou jsou na místě. Šimon si vystoupí z vozidla a nervózně pochoduje kolem, při tom neustále kouká na telefon. Ten se pět minut před půl druhou rozezní.

 

"Ano?" zeptá se Šimon po přijetí hovoru.

 

"Dobrý den, tady David, vezu vám vaši zakázku, asi za deset minut budu u vás."

 

"Skvělý, už tady na vás čekám," odpoví Šimon.

 

"Budeme to někam nosit? Není toho úplně málo," pokračuje David.

 

"Já tu mám dodávku, akorát to přeskládáme do ní."

 

"Dobře, tak si hlavně připravte kód, za chvilku jsem u vás," řekne David a ukončí hovor.

 

A opravdu, za pár minut vjíždí modrá dodávka, s bílým nápisem Elko na bocích, do ulice a zastavuje těsně před červenou dodávkou. Vystupují z ní dva muži, řidič a závozník.

 

"Konečně." Šimonovi oči září nadšením, když o chvilku později stojí u boku modrého vozidla a řidič se už už chystá otevřít jeho boční dveře.

 

"Nejlepší den mého života," křičí hlas v jeho hlavě.

 

Pak ho za každé rameno chytí ruka v černé kombinéze...

 

XIII.

Je pátek ráno. Davida z postele vyhnal budík. Sprcha, pak se oblékne a chvilku se na ni zasněně dívá. Adéla klidně spí. Políbí ji na čelo a opustí byt.

 

Předevčírem, večer po válečné poradě, jak ji Michal nazval, si vyrazili na večeři. Ta se protáhla až do pozdních nočních hodin, během kterých se na sebe hodně usmívali a spoustu si toho řekli. Pak už méně používali slova, ale o to více nechali průchod citům. Včera večer Adéla zaklepala na dveře jeho bytu znovu, tentokrát se zubním kartáčkem v ruce. Nechtělo se mu nikam, ale zároveň věděl, že na tohle ještě budou mít spoustu času.

 

S Michalem se sejdou na centrále firmy. Zajdou společne za Tomášem, který jim dá klíčky od připravené dodávky.

 

"Vše jak jsme se domluvili?" zeptá se Michal.

 

"Jo, jasně, kluci vymontovali, co šlo. Stojí na parkovišti, hned u výjezdu, oblečení je na sedačce řidiče," potvrzuje Tomáš.

 

"Díky, vrátíme ji odpoledne," řekne David a i s Michalem se odeberou k vozidlu.

 

David se převlékne do oblečení kurýra a usedá za volant dodávky. Vyrazí směr Trutnov, Michal ho následuje ve svém vozidle. Před jedenáctou hodinou se setkávají s Martinem na čerpací stanici těsně před městem.

 

"Čau," pozdraví je a hned pokračuje: "kluka máme ustanoveného, opravdu se jmenuje Šimon. Žádnou zbraň na sebe psanou nemá, ale byl většinu života po dětských domovech, nějaké drobné vroubky má. Bydlet by měl v Liberci, ale trvalé bydliště má psané na městský úřad, takže zatím nevíme kde. Nemá řidičák

a k téhle adrese nemá žádnou vazbu, takže kdo ví, co má v plánu."

 

"Jako že by mohl chtít ukrást naše auto?" zamyslí se Michal.

 

"No, nejspíše i s řidičem," odpoví mu se smíchem David.

 

"Hele, nedělám si srandu, dám ti do auta jako závozníka kluka v civilu, jasný?" okřikne ho nervózně Martin.

 

"Jo, klidně, hlavně ať má něco pohodlného na sebe, jako kdyby byl třeba stěhovák" pokrčí David rameny.

 

"Fajn, to zařídím, dejte si zatím třeba něco k jídlu, kluci za chvilku dojedou, pak se domluvíme co a jak dál,"

ukončí Martin debatu a sám si jde pro kafe.

 

Michal si odskočí na toaletu, David si koupí bagetu a pak se vrátí k dodávce. Pár minut na to, zastaví vedle jejich vozidla bílá škodovka, následovaná škodou zelenou a stříbrnou. Z aut vystoupí většina mužů v civilu, dva pak v černých kombinézách. Pozdraví se. A Martin začne vysvětlovat, co a jak.

 

"Davide, tady Marek pojede s tebou, a tady kluci z SPJ pojedou vzadu v dodávce. Mají se tam čeho chytit?"

 

"Jo, auto je připravený, je tam rám od šuplíků až nahoře pod stropem, ten bude stačit," přitaká David.

 

"OK, ti dva budou ozbrojení, Marek zrbraň nemá. Zbytek aut pojedeme s odstupem za váma. Michale, ty pojedeš se mnou. Jinak jedno auto už máme na místě, monitoruje místo předání, zatím je tam klid. Marek má u sebe vysílačku, kdyby se něco dělo, dáme vám vědět, případně ji použijte vy. Jak dáš signál klukům uvnitř, že se mají připravit?" ukončil otázkou svůj monolog Martin.

 

"Prvně mu budu volat, že jsem na cestě, zkusím zjistit víc o tom, co má v plánu s doručovanou zásilkou. Jak budeme na místě, ověřím si, že má odpovídající kód, že je to osoba, která si..."

 

"Před dům najela červená dodávka Volkswagen transporter, z místa spolujezdce si vystoupila osoba značně podobná našemu podezřelému. Ve vozidle vidíme sedět řidiče," přeruší Davida hlášení ve vysílačce.

 

"Rozumím, sledujte dál situaci na místě, hlašte změny," potvrdil hlášení Martin. "Promiň Davide, pokračuj prosím."

 

"Dobře, změna, autem zastavím tak, abych odjezd jejich dodávky co nejvíce ztížil. Ověřím kód, půjdu k bočním dvěřím a než je otevřu, klepnu dvakrát na bok. Teprve pak je otevřu," dokončí svou řeč David.

 

"Pak už je váš, kluci," pronese Martin ke kolegům ze speciální pořádkové jednotky. "Všichni vědí, co mají dělat?"

 

"Ano," zazní téměř sborově.

 

"Tak do aut," zavelí Martin.

 

Za dvě minutky už všechna vozidla opouští parkoviště čerpací stanice a smeřují k místu předání zakázky.

 

Po cestě ještě David uskuteční hovor na kontaktní číslo a informaci o tom, že je v plánu překládání zboží do druhého vozidla, předá Marek vysílačkou ostatním. Zároveň se s Davidem Marek domluví, že si vezme na starosti řidiče vozidla.

 

Pak už dodávka vjíždí do ulice. David si ověří Šimonův kód, Marek se postaví k řidici druhé dodávky, který si akorát z vozidla vystoupil. Dvakrát ťukne na bok dodávky. Při otevírání dveří sleduje obličej Šimona. Tomu září oči nedočkavostí. Ve chvíli, kdy David dveře otevře a Šimona od dodávky odtlačí dva policisté v černých kombinézách, jen aby ho následně natlačili čelem k dodávce, jeho výraz se okamžitě promění v šok.

 

V ten samý okamžik Marek upozorní řidiče druhého vozidla, že je od policie a vyzve ho, aby se otočil čelem k červené dodávce.

 

Ten uposlechne. "To je nedorozumnění," pronese. "Měli byste si spíš všímat toho druhýho kluka."

 

Marek nechápe, dokud si nevšimne, že někdo vyběhl z posuvných dveří za spolujezdcem červené dodávky.

 

"Jménem zákona, budete teď omezen na osobní svobodě..." zaslechne David říkat kluka z SPJ, když ho ze sledování zatýkání vytrhne Markův výkřik.

 

"Pozor, nůž!"

 

"Nechte mýho kluka, vy kurvy fízlovský!" zaslechne řev mladého kluka ještě David, než pocítí prudký náraz do svého těla a bodnutí do břicha.

 

V tutéž chvíli se na místo sjíždějí ostatní vozidla, ze kterých vybíhají policisté v civilu a mladíka z Davida strhávají. Ten ho stihl ještě dvakrát bodnout.

 

Michal je u Davida jako první.

 

"To bude dobrý, vydrž," křičí na něj.

 

"Adéla je u mě doma," hlesne David, než ztratí vědomí.

 

XIV.

 

Adéla běží otevřít dveře.

 

"Proč klep..." zasekne se v půlce věty, když za dveřmi spatří Michala v oblečení od krve.

---