Anodělní potlaskání

Safiáne,

ano, určitě to byl Marini. Díky, že sis na něj vzpomněl. Nevím, do jaké míry ohromoval své současníky, ale zatímco třeba Shakespeare a Luis de Góngora žijí stále, Marini je v podstatě zapomenut. 

...A mně se nedaří ani ohromovat své současníky.

Já to tu jen tiše sleduju, je to jako nějaké místo ve stínu  (vzhledem k momentálnímu počasí), možná s trochou něčeho k osvěžení (studánka, čepované...atd), občas se někdo zastaví a poklábosí. Moc děkuju. Už jsem zas pssst

Domnívám se, že to byl Giambattista Marini (1569 - 1625). Pro toho bylo ohromení programem. Byl dvorním básníkem Marie Medicejské.

toot,

jeden manýristický básník, jehož jméno si už nepamatuju, pravil, že skutečný básník musí lidi vždy ohromit a když už to nedokáže, měl by jít raději hřebelcovat koně... 

A mně se do té maštale pořád nechce. Ale dřív nebo později se tam budu muset vytratit.

toot,

můj problém je v tom, že mnozí obdivují nafouklé tváře trumpetistů a nikoliv už Krásu s velkým K a Dokonalost s velkým D. Když se mi (čistě teoreticky) povedou dokonalé vázané verše, tady na Písmáku to stejně nikdo nepozná, a kdyby to i někdo poznal, stejně to neocení, protože na Dokonalosti dnes záleží až v poslední řadě.

toot,

Apollón byl sice sošný krasavec, ale zároveň to taky byl narcistický parchant. Když si lid začal šuškat, že Marsyás hraje líp než on, neváhal ho porazit v podvodném duelu a stáhnout z kůže. Lze krasavcům vůbec důvěřovat a nebo jsou podezřelí už proto, že jsou krásní?

Mně je ze všech řeckých bohů sympatická pouze Pallas Athéna. Ale i ta byla dost ješitná. Když viděla, že jí hra na daulos kazí její krásu (nafouklé tváře), zahodila svou flétnu, kterou naneštěstí našel chudák satyr. Arachné pak proměnila v pavouka. Možná se ten pavouk jmenoval nuctenea umbratica. 

toot,

mně zase napadlo boží Hot tety.  ...Myslíš, že i samotný bůh je "hot"? Třeba Apollón určitě.