Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senež tě zastřelím
Autor
Philogyny
Musela toho dne vyházet všechny bezejmenné luční koníky ze starých knih
vlastně to byly jen záložky
vlastně pokaždé stejný obličej
/pak mohla vejít/
kmen vedle kmene kůrou po jehličí
vítr zatíná drápy do živého lýčí a někdo pořád nahlas křičí
tak piš napiš všechno co vidíš pravým okem
/zapsala si/
píšu tě pomalu lásko
svou zvrácenou něhou
všechnu tu chuť vánočního jmelí
než natřou tě stříbřenkou
než tě zastřelím
propaluješ mým nocím oči oharky típnutých špačků a chlastem
pak sténáš Otčenáš
ve vlasech něčí rty a zmatek divokých včel s připnutou broží
pokoušíš se ještě jednou ožít
-------------------------------------
viděla jsem na cestě zlatou rybu vylovenou vydrou
už bez třech přání
viděla jsem černé čápy
proplétali hnízdo výběžkatou svídou
viděla jsem
smrákání ve kterém z podzemí vzlétali chrousti všichni začali housti
až zvuk naplnil zahradu i dům
zdál ses mi
pod háčkováním ječmene něžnou křivolakou brázdou zdál ses mi
z dlaní vyklouzl had
hlad s mnoha prsty hladiny
NYC
21 názorů
pro hototo
Já letos neviděla vosu. Opravdu. Včí máky odkvetly. ale přišly mi jako znamení. Jsou tu ovádi, hovada jsme jim říkali, ti byli kdysi ve Vidči u babičky, u nás ne. Všechno je jinak a přitom stejný. Přijde mi.
Janino, já od malé holky miluju chrousty. I chroustíky. Kdysi jsem byla v Junáku, šli jsme do staré štoly a tam byli netopýři. Od té doby mám stejný pocit, jako ty. Nepamatuju si jméno vedoucího, vlastně nic. Ale vím, že jsem ho měla ráda.
Philogyny, skvělé - díky!
Moc se mi líbí i pohled "za text" na okolnosti vzniku.
Vlčí máky začaly letos brzo a jsou všude. A mám dojem, že i vosám se nějak daří (tolik hnízd v zemi na zahradě i v lese jsme poslední roky neměli).
Netopýři jsou nádherní. Jako dítě jsem je chodila pozorovat, měli jsme před domem dva mohutné šeříky, no téměř stromy, a v nich se líbilo chroustům. A na ty zas v povečer pořádali nálety netopýři. Příroda je tak krásná, když si teda odmyslíme druh homo sapiens.
Kde to prosím vás žijete, na nějakou objektivnější realitu to místy i vypadá, ale více na ty bludné představy.
Ad Litarts: odpusť si prosím urážlivé komentáře vůči jiným, děkuji.
Všem moc a moc děkuju za zastavení. Moc. Jinak je v ní i kousek New Yorku... Zlatá ryba byl náš koi kapr v této barevné mutaci, ležel na cestě, kde ho odnesla vydra. Jeseter před ní vyskočil na břeh...Vím, kde mají hnízdo černí čápi a teď, jeden podvečer, začali ze země vylézat chroustíci, mám i záznam, video. Zbyly po nich malé otvory v zemi. Byly jich snad stovky, létali po celé zahradě. Já je miluju, užila jsem si to i s tou jejich hudbou. Je to jednou za čas. Ječmeny háčkujou ostošest, letos budou dřív žně. Kolem polí jsou letos široké pruhy vlčích máků. Taková krása. A já zase víc spávám v lese. Poté, co jsem odloupla tři sršní mini hnízda a vyházela je i s majiteli do věčných lovišť, zmizli. Jev nevídaný, protože měli tendenci neustále se vracet a výhružně prolétat kolem okna. Teď se stmívá a létají netopýři. Ti předtím nikdy nebyli...
To je opravdu mimo. V noci se nám zdávají nejrůznější příběhy i zmatené, fantasmagorické smíšeniny. Ty je možné také uplatňovat v básních, ale tak, aby byly vsazeny do reálného, objektivního života a nepůsobily spíše choromyslně. Tady takové přednosti nevidím. Chtělo by to lépe a logičtěji uspořádat, ale když se i tohle někomu líbí, tak je to pro něho.
Nevím, co je NYC... furt mi to nachází jen New York :) Než ho zastřelíš, uplyne doufám celý dlouhý život, promilovanej.
Mně všechna tvá velmi zdařilá díla připomínají časy, kdy jsem se jezdila ukrývat před všedním životem k Sázavě do osady Měsíční údolí a dál.
Je v tom takový úplně jiný náboj, než člověk čte a zažívá tady ve městě mezi panely.
Jako vždy skvělé.
Jo a ještě ten úplný konec: Znamená to snad že to bylo napsáno v městě Nový Jork?
NÁDHERNÁ!
Plná obrazů vjemů emocí...