Zpustošená zem

Nebýt skutečné, nebyla by umělá.

A promiň, ještě k formě. Myslím, že by báseň byla lepší bez polovičních rýmů, nejspíš víš, co tím myslím. Ale stejně, nejcennější na ní je, jak nutí přemýšlet. Nejvíce mě zaujal verš: "kde ke smrti nevedly nemoce."

Nějak tak jsem tušil, že to směřuje k té umělé inteligenci. Vím, že ta básnička není jen o tom, ale pro mě je to nejbližší téma, tak omluv prosím, že se rozepíšu. Mám taky strach, ale snažím se na to dívat takhle: To že něco AI zvládne rychleji nebo lépe než já (předat lidem emoci, povzbudit je..), přece ještě neznamená, že to přestanu dělat. Taky z toho tvoření mám přece radost sám, to že si to někdo přečte, je jen další radost. 

A to, že se třeba nepozná jestli básničku psal člověk nebo umělá inteligence je sice znepokojivé, ale pokud má někdo radost z toho vydávat takovou básničku za vlastní dílo, tak se zdá, že ta chyba je zase spíš na jeho straně než na straně AI. Inspiroval jsi mě k napsání článků o dalších problémech budoucnosti s AI, kdyby sis chtěl přečíst, tak tady.