Žena, moře a Mary - Palau IV.

Palau

(duben 2007)

IV.

 

Chvíli před jedenáctou zazněl ze všech reproduktorů interkomu příkaz, aby se posádka shromáždila na můstku. Nikdo neotálel, atmosféra posledních hodin zahuštěná kapitánovou neochotou sdělit, co chystá, vybičovala nervozitu na maximum. Jen Prcek měla malé zpoždění způsobené zamčenými dveřmi.

„Tebe se to netýká, vrať se do kajuty!“ obořil se na ni kapitán.

Zavrtěla hlavou a vmáčkla se do kouta můstku, odkud zamračeným pohledem přelétla kolegy. Šéfovi došlo, že po dobrém ji odtamtud nedostanou. Jenomže i po zlém tu byl problém. Zrzounův čtyřletý výcvik tentokrát působil kontraproduktivně. Kromě něho neměl nikdo z posádky šanci uspět. Na druhou stranu si kapitán nebyl jistý, zda obr v tomto případě poslechne, a jakákoliv blamáž by situaci neprospěla.

„Tak zůstaň, aspoň tě budu mít na očích.“

Vycouval s argumentem, který mu měl zachovat zdání autority. Všem však bylo jasné, že benjamínek posádky sice poslouchá, ale pouze v případě, že to sama uzná za vhodné. V opačném případě nikdo nemohl odhadnout, jak se zachová. Byla jediná, které to na Mary procházelo. Pro ostatní by neposlušnost znamenala vyhazov.

„Tím, co chci udělat, poruším spoustu paragrafů námořního i trestního práva,“ pokračoval kapitán dřív, než někdo z posádky stačil situaci ohodnotit nějakou rýpavou poznámkou, po níž by musel problém neposlušnosti řešit, „nechci vás vystavit následkům v případě neúspěchu. Kdo se nechce účastnit může člunem odplout na břeh.“

„O co jde?“ zeptal se Ichtyl.

„Jakmile vysvětlím plán, jste automaticky spolupachatelé, i když se odmítnete účastnit. Kdo chce, musí opustit loď teď,“ trval na svém šéf.

Nikdo se ani nepohnul. Mlčky zírali na kapitána s přesvědčením, že mu opravdu přeskočilo. Jinak by takový návrh dát nemohl. Mary byl jejich domov a posádka rodina, která se neopouští ani v nejhorší chvíli. Tak to měli vždy. Žili podle vlastních zákonů, do nichž žádné paragrafy napsané v nějakých knihách nepatřily.

„Díky, budu vás potřebovat,“ ohodnotil šéf mlčenlivé rozhodnutí.

Vysvětlení celkem jednoduchého plánu zabralo jen pár minut. Všem bylo jasné, že budou problémy s úřady, ať akce dopadne jakkoliv. Na druhou stranu si rybáři zasloužili odvetu za masakr spáchaný na tvorech, které oni považovali do jisté míry za kamarády z vodní říše.

„Děkuju,“ ozvalo se tiše z rohu můstku.

„Spokojená?“ usmál se na ni kapitán.

„Zaplatím všechny náklady soudu, a taky kauce, slibuju,“ vrátila mu úsměv, i když trochu nucený.

„Plešoune, plnou parou dva dílky za záď loggeru, ostatní na svý místa,“ zavelel šéf a posádka opustila můstek.

 

Rybářskou loď měli přímo na západ a kurz je dovede asi kilometr za její záď. Kapitán předpokládal, že posádka loggeru zná důvod jejich přítomnosti u útesu. Podle zpráv získaných při návštěvě ostrova měli rybáři informátory, od nichž dostávali avíza nejen o pohybu člunu místní pobřežní hlídky, ale i dění kolem laguny.

Náhlé opuštění místa u útesu je jistě uvedlo do pohotovosti. Proto zvolil manévr, jímž chtěl vzbudit dojem, že míří k ostrovu Samar ve Filipínách. Na úrovni loggeru změnili kurz na západ a pokračovali ještě dvě míle. Teprve potom následoval obrat. Mary nyní mířila s pákami plynu stále nadoraz kus před příď cíle. I tento manévr vyšel.

Kapitán rybářské lodi byl zřejmě přesvědčen, že nebezpečí již nehrozí. Náhlá změna situace ho vyburcovala k horečné činnosti a zazmatkoval. Musel si být vědom, že rychlostí konkurovat neznámé lodi nemůže. Možná proto zvolil nepochopitelný obrat o sto osmdesát stupňů s výsledným kurzem na sever, který ho však přivedl blíž k ostrovu, i když stále zůstával v přilehlé zóně. Víc během pěti minut, které trvalo přiblížení Mary, již nestihl.

Plešoun měl opět jednou možnost dostát pověsti vynikajícího kormidelníka. Vykroužil oblouk a bez zpomalení srovnal s pomocí bočních turbín v kýlu lodi kurz i rychlost s loggerem jen metr od jeho levoboku. Pumpička během závěru přibližování spustil plošinu na zádi, na kterou se přesunul Zrzoun s připravenou minou.

Technik zvednutou rukou navigoval kormidelníka, který si podle toho pohrál s pákami plynu a ovládáním kýlových turbín. V okamžiku, kdy Pumpička mávl, nacházel se zadní roh plošiny pouze půl metru od boku rybářské lodi. To byl signál Zrzounovi. Otočením páky na mině překlopil magnety do funkční polohy a připlácl ji přesně pod střední značku PLIMSOL. Následné zvednutí technikovy paže bylo znamením pro Plešouna, aby upravil vzdálenost na dva metry od boku větší lodi.

 

Z pohledu od ostrova kryla Mary hmota loggeru. S ohledem na těsné přiblížení zmizela i z obrazovek radarů případných pozorovatelů na palubách rybářských bárek pytlačících v přilehlé zóně. Podoba obou plavidel se slila do jednoho neurčitého tvaru.

Celá operace nenechala posádku rybářů v nečinnosti. Seběhli se k pažení levoboku odkud pozorovali, co mají vetřelci za lubem. Že nejde o přátelskou návštěvu, o tom svědčili dva muži na střeše můstku menšího plavidla. Ichtyl tam vartoval vyzbrojený brokovnicí a hned po umístění nálože se k němu přidal Zrzoun s M16. Výhled měli dobrý. Střecha lehce převyšovala boční pažení paluby loggeru.

Šéf opustil můstek a přešel na přední palubu, odkud zavolal na muže na rybářské lodi: „Chci mluvit s kapitánem!“

Rybáři, podle vzhledu Filipínci, se chvíli dohadovali, než jeden z nich zmizel. Potom nad pažením vykoukla tvář patřící bělochovi.

„Zbláznili jste se, co to provádíte?“ spustil nový příchozí.

„Jestli jste kapitán, rád bych si s váma sed na kus řeči u kafe, ale nebyl jsem si jistej, že pozvání přijmete,“ ukázal šéf na bok rybářské lodi a významně zvedl paži, v níž držel odpalovač, „proto ta pojistka, teď vypněte motor a slezte k nám! „Pokud by se vám nechtělo, můžu návštěvu dost výrazně urychlit.“

Kapitán loggeru musel být pořádně vystrašený nebo vytočený do nepříčetnosti. Něco nařídil ve filipínštině posádce a zmizel na můstku. Vzápětí utichl lodní motor, plavidlo pomalu zastavilo a přes pažení se spustil provazový žebřík. Během toho Plešoun opatrně přirazil k boku rybářské lodi, aby mohl kapitán pohodlně sešplhat.

„Ichtyle, kam usadit rybáře, abys je měl na očích? “ zavolal šéf na vědce, vartujícího s brokovnicí na střeše můstku.

„Na zadní nákladovej prostor,“ dostal okamžitou odpověď.

„Zrzoune, zažeň je poklop!“ následoval další příkaz.

Obr třímetrovou vzdálenost přeskočil, ani rozběh nepotřeboval. Přistál mezi rybáři, z nichž mu žádný nesahal po ramena. Pak stačila natažená paže a dloubnutí hlavní pušky do žeber nejbližšího muže. Možná i trochu anglicky rozuměli, protože příkaz okamžitě poslechli.

„To vás přijde draho,“ spustil kapitán loggeru nepřiměřeně hlasitě, jakmile došlápl na palubu Mary, „pirátství, ozbrojené přepadení, únos a vyhrožování bombou je terorizmus. Do smrti nevylezete z basy.“

„Sklapni!!!“ okřikl ho šéf a strčil mu pod nos krabičku odpalovacího zařízení miny. „Dobře poslouchejte, pane kapitáne, celá vaše posádka bude dřepět na zadním poklopu. Jestli někdo jen šlápne na palubu – bum. Bez mýho příkazu nikdo vaši kocábku nenastartuje, v opačným případě – bum. Úlovek žraločích ploutví zůstane v mrazáku, jinak – bum. Pokud ste to pochopil, jdem si pokecat u kafe, jak jsem slíbil.“

 

- pokračování -

---