Luís de Góngora y Argote Báje o Ákidu a Galatei - úryvek

Luís de Góngora y Argote (1561 - 1627)

Úryvek z Báje o Ákidu a Galatei (1613)

Strofy IV, V, VI, VII, IX, XII z celkem 63 jedenáctislabičných oktáv. Tři úvodní strofy připadají na věnování, šedesát, tedy 480 jambických veršů, zakončených pouze ženskými rýmy, na vlastní báseň.

 

1 Kde pěnící se moře Sicílie

2 svým během stříbří Lilybaja patu,

3 kde kámen Vulkánovou výhní bije

4 a Týfónovy kosti objímá tu,

5 pláň popela blednoucí stopy kryje,

6 ne rouhání a bezbožného chvatu,

7 černého řemesla, tam žhnoucí skála

8 roubíkem v dutině svých úst se stala.

 

9 Tu skálu zatvrdlou stráž mocná střeží -

10 mohutné kmeny - jejich hustá hříva

11 vzduch nevpustí a světlem neosvěží

12 víc lůno jeskyně, než skála křivá.

13 Bezedná průrva, kde jen stíny sněží,

14 tu noční bytost ze tmy vydávila,

15 přízračný mrak, změť ptáků v divém víru,

16 kde těžkne let a nářek nezná míru.

 

17 V tom zívnutí, kde slunce nezaclání,

18 kde melancholie své budí stíny,

19 má Polyfém, sám postrach horských plání,

20 barbarskou skrýš, útulek pohostinný,

21 prostorný ovčinec, kam bez váhání

22 zavírá dary z celé vysočiny.

23 Co štít, to stádo, nejhůř napotřetí,

24 hvizdem shromáždí a skálou zapečetí.

 

25 Byl vlastní horou nesmírného těla,

26 Neptunův syn, v němž choutky divočily.

27 Jediné oko svítící mu z čela

28 s největší hvězdou chtělo měřit síly

29 a statná sosna v jeho ruce chvěla

30 se jako nožka rákosové víly

31 ve chvíli, kdy osud za ni volí,

32 být kyjem dnes či vycházkovou holí.

 

33 Ne, Trínakris nevyzbrojila děsem

34 své šelmy, krutostí a divou silou,

35 jen aby ochránily při potulce lesem

36 svou kůži ve skvrnách tak proměnlivou!

37 A přece pláštěm je, ta, jež za útesem

38 na stín číhala, jenž s vůlí trpělivou

39 stav skotu v cizích stájích umenšuje

40 a potom mizí v přítmí ranní sluje

 

41 Vosk s konopím mu, běda, spoutal více

42 než sto píšťal v neslýchaném křiku.

43 Ten děsný jek a věčná repetice

44 unáší k nebi loďku námořníků,

45 děs kácí les a moře, samá svíce,

46 Trítóna s mušlí spolkne v okamžiku,

47 loď bez posádky na záchranu nemá:

48 Taková je hudba Polyféma!

 

2 Lilybajon – jeden ze sicilských výběžků

3 Vulkánovou výhní – Vulkánovou kovárnou pod Etnou

4 Týfónovy kosti – Týfón, stohlavý obr chrlící oheň. Po porážce Gigantů od Olympských

bohů jej porodila bohyně Země Gaia. Jupiter na něj v zápase hodil Etnu.

6 ne rouhání – Týfónovy touhy po božské moci

7 černého řemesla – perného, kovářského, Vulkánova řemesla

18 kde melancholie – v původním významu obsahoval pojem melancholie nejen smutek,

zádumčivost a úzkost, ale i depresi a blízkost šílenství

19 má Polyfém – Polyfémos, obr, kyklop, jednooký syn Neptuna a Thoósy .

32 být kyjem dnes – Góngora dává na výběr mezi holí rovnou (bastón) a zakřivenou,

pastýřskou (cayado). Slovníky ovšem připouštějí vedle zakřivené hole nebo berly i

podvodníka nebo ničemu. Tomu by ale, už vzhledem k jeho pověsti postrachu hor,

vedle pastýřské hole slušel spíše kyj. Černý s Holanem tu dokonce dávají na výběr

mezi flétnou a květnou holí.

33 Trínakris – Sicílie, narážka na její třícípí tvar

42 než sto píšťal – Polyfémos hrál, jako každý pastýř, na píšťalu. Tu obvykle tvořily dva

nebo čtyři duté rákosové stvoly spojené voskem a konopím.

46 Trítón – Neptunův syn. Posel moře, jehož chování ovlivňoval hrou na zatočenou mušli.

 

 

---