Žena, moře a Mary - Rarotonga VIII.

Rarotonga

 (květen - červen 2007)

VIII.

Ponořily se až ke dnu, kde zamířily k čistící stanici. Luz samozřejmě věděla, jak podmořský kosmeťák funguje, jen praktická zkušenost chyběla. Parťačka ji zavedla za posledního žraloka, kde gestem naznačila, aby se zařadila vedle něho. Věděla, že žádnou legraci nezkazí, což ostatně potvrzovala i dívčina tvář s pusou roztaženou úsměvem téměř přes celou šíři masky.

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Během chvilky byla Luz obklopena houfem rybek a po neoprenu se jí proháněli drobní korýši. Všichni s neobyčejným nasazením hledali něco ke slupnutí. Obě potápěčky se skvěle bavily, jen jedné však měl důvod k veselosti vydržet. Měly sice overaly, ale bez ponožek, hlavové kukly a rukavic. Bylo proto pouze otázkou času, než čističi narazí na holou kůži.

Luz nezklamala. Nejprve cukla jednou nohou, potom druhou, načež následovalo cosi podobného tanci zfetovaného šamana proloženého prvky křepčících puberťáků na koncertu metalové kapely. Ještě ke všemu rozdávala na všechny strany rány jako smyslů zbavená. Několik jich schytal chudák dvoumetrový černoploutvák dokující hned vedle. Vyděšený nenadálým napadením akceleroval s odšťuchem hodným vozu F1 a zmizel v tunelu vedoucím do bezpečí oceánu. Stejnou rychlostí dívka vyrazila k hladině.

„Prcku, ty si to věděla!!! Nezkoušej mi tvrdit, že ne!!!“ osopila se na parťačku, která zamířila hned za ní a po posunutí masky na čelo bylo jasné, že má problémy prokládat smích občasným nadechnutím.

„Promiň, Luz, ale tomu nešlo odolat,“ vysoukala ze sebe, když konečně popadla dech, „teď konec zábavy, mrknem do čekárny.“

„Já ti dám, že tomu nešlo odolat,“ mračila se blondýnka „varuju tě, už žádný překvápka.“

Část žraloků čekajících na očistu nahradili další a kroužily s nimi i dvě manty. Nelze to okomentovat jinak, než že paryby jsou ta lépe vychovaná část mořských tvorů. Nepředbíhat je pro ně samozřejmost. Manty patřily k dorostencům, přesto nemusely mít z dravých příbuzných obavu. Pokud k napadení dojde, tak od velkých žraloků nebo kosatek a ani v tom případě nemusí mít navrch. Rány ploutví podmořských letounů dokáží uspat i většího útočníka.

Zanechala Luz u stěny útesu s gestem naznačujícím vzpřímenou polohu, nejlepší pasivní ochranu před útokem žraloka. Člověk tak nejméně připomíná ploutvonožce nebo rybu. Sama zamířila mezi kroužící predátory. Několikrát s nimi opsala dráhu uvnitř kruhu a potom je začala pošťuchovat. Reagovali podle povahy. Cookův a modrý po chvilce otráveně zmizeli v modři, ostatní demonstrativně předvedli vybavení ústní dutiny, a potom se rozhodli mrňavou bytost ignorovat. Usoudila, že nemají smysl pro legraci.

Zaregistrovala však výjimku. Byl jím žralok dlouhoploutvý, řazený s bělavým, bílým a tygřím do čtveřice nejnebezpečnějších. Většinou dorůstá délky kolem dvou a půl metru, ale samice přesahovala tři s váhou kolem sto padesáti kilogramů. Matadorka brázdící oceány již dlouho vyzařovala jedinou, zato výraznou emoci – varování.

Pošťuchovat starší žraločí dámu v takovém rozpoložení nebylo rozumné, ale na druhou stranu nedůtklivost svědčila o problému. Doplavala pod samici a přetočila se na záda. Držela si bezpečný dvoumetrový odstup, aby ji nerozčílila. Za chvíli měla jasno. Důvodem byla šňůra z rybářské sítě zamotaná kolem kořene ocasu.

Co s tebou holka? Jestli s tím nic neudělám, může z tebe bejt zabiják, o což tady asi nikdo nestojí. Jenomže máš náladu, kdy to nemusím přežít, ale zabít tě taky nechci. Po dalším kolečku měla v hrubých rysech plán hotový. Zamířila k Luz, které dala pokyn k vynoření.

„Co se děje?“ vyhrkla dívka.

„Samice dlouhoploutváka má na ocase omotanou šňůru. Je nervózní a vystrašená. Zkusím ji problému zbavit, ale nevím, jak zareaguje, může zdrhnout nebo zaútočit,“ během řeči svlékla postroj s lahví a podala je společnici, „ty se ukliď do člunu, tam budeš v bezpečí.“

„Nenechám tě samotnou,“ zamračila se Luz, „do ničeho se plíst nebudu, ale zůstanu dole, kdybys potřebovala pomoc.“

„Švihej do člunu!“ vyjela na studentku. „Kdyby se ti něco stalo, Nan mě ukřižuje.“

Pokud chystala něco, co nemuselo skončit dobře, snažila se akci neodkládat. Otálení znamenalo čas na přemýšlení, a to považovala za zbytečné rozpitvávání případných komplikací, které většinou neuměla v předstihu analyzovat. Problémy raději řešila, až když nastaly.

Vytáhla nůž, z něhož odstranila kryt čepele. Dostala jej od Zrzouna a byl vyrobený na zakázku podle modelu Scubapro. Běžně se vyrábí čepele z keramiky nebo nerezové oceli. První jsou křehké a druhé nelze dokonale nabrousit. Nedostatky řeší materiál Hitachi na výrobu bojových nožů. Nejsou zcela odolné proti korozi, proto speciální kryt, ale ostří mají jako břitva.  

Netušila, jak dlouho se pod hladinou zdrží. Zavřela oči a naplnila plíce vzduchem. Potom zamířila ke dnu, kde počkala, až samice dokončí kolečko. V této fázi nesměla spěchat. Žraloka informují dokonalé smysly i o tvorech, kteří jsou mimo jeho zorné pole.

Opět se přetočila na záda a plavala asi půldruhého metru pod samicí. Díky rozpoložení žraločí dámy to nebylo zrovna bezpečné místo, ale potřebovala se nenápadně přemístit pod její ocas. Lehce zpomalila, aby budila dojem, že chce zaujmout místo ve frontě na očistu a zároveň zmenšila vzdálenost. V této poloze obkroužily další kolečko.

Před přiblížením k útesu zaútočila. Jednou rukou chytla spodní část ocasní ploutve a vrazila čepel pod šňůru. Díky pečlivosti, kterou věnovala ostří, stačil jediný řez. Utažení však bylo natolik pevné, že proříznutí kůže a vrstvy tuku zabránit nedokázala. Věděla, co bude následovat. Pustila nůž, a i druhou rukou chytila ploutev. Její život závisel na tom, zda se udrží při prudkém mávnutí ocasem.

Žralok dlouhoploutvý má sklony k adrenalinovému jednání. Je ochotný jít za kořistí i v případě, že narazí na silnějšího protivníka. Vlastnost, která ho vynesla do čtveřice nejnebezpečnějších. To žádný jiný druh žraloka nedělá a raději nechá potenciální kořist být.

Zvládla to díky drsné kůži, ale bolest v dlaních byla znamením, že příští dny bez rukavic pod hladinu nemůže. Přes svou velikost se samice čiperně otočila o sto osmdesát stupňů, ale bolest působená šňůrou u kořene ocasu zmizela. Zato závaží ne.

Zřejmě měla v úmyslu vyvést něco podobného jako pes, když se rozhodne ulovit vlastní ohon. Byl tu však problém v podobě dalšího predátora. Nedosahoval její velikosti ani dravosti, ale při otáčce by mu přímo před čenich nastrčila nekrytý bok a poraněný kořen ocasu. Bez ohledu na bezpečnou zónu si takové riziko dovolit nemohla.

Zaváhání využila potápěčka. Vnímala změnu v emocích, kdy předchozí varovné signály nahradil zmatek s nastupující zuřivostí. Nyní již šlo o bezpečí celé čistící stanice, pokud ji nedokáže přimět k ústupu. Díky prohnutému tělu samice měla dlouhou prsní ploutev nadosah. Pustila ocas a pro změnu se zavěsila na její konec.

To bylo na letitou žraločí madam moc. Jak torpédo projela čekárnou, následně čistírnou a nasměrovala si to k Te Au O Tu. Ještě však stihla brnknout ploutví o útes. Nejlepší způsob, jak setřást podivného štítovce. Až metr dlouhé ryby byly jejími věrnými souputníky po oceánech, ale tak protivného neměla na těle přisátého nikdy.

Prcek cestou k hladině v duchu nadávala: Blbej dlouhoploutvák, místo vděčnosti mi skoro urazí rameno. Nadechla se a zase strčila hlavu pod hladinu. V čekárně i prostoru čištění žraloci různých druhů i velikostí bezcílně kmitalo z místa na místo. To jsem tomu dala, takovej bordel asi vznikne ve sněmovně, když politikům oznáměj, že je rušej pro zbytečnost, vzpomněla si na hlášku, kterou kdysi četla na internetu. Na vtípky však nebyl čas, někde ležel nůž, jehož se nehodlala vzdát. Rozhlédla se po písku, jenomže ho nikde neviděla.

Musela níž, ale zahlédla před obličejem růžový obláček. Původem byly její dlaně. Zranění žraločí kůží připomíná spáleniny a na několika místech prosakovala krev. Hledání nože nebylo myslitelné. Pokud do ní některý žralok třeba omylem šťouchne, umravnění pohlavkem přes čumák znamenalo cestu do pekel. Musí do člunu pro rukavice.

V okamžiku, kdy zabrala ploutvemi, aby vyplavala na hladinu, zahlédla po své pravé ruce proud bublin. Původem mohla být pouze dýchací automatika. Klesla níž, kde objevila postavu vmáčknutou do pukliny v útesu. Ven trčela ruka držící pohřešovaný nůž.

Měla jiné starosti než sledovat, zda Luz poslechla příkaz k návratu do člunu. Tohle ti nedaruju, slibovala v duchu dívce, která několikrát zatřepala rukama. Dala tím najevo, že má problém úkryt opustit. Důvod byl prostý, lahev zachycená ve štěrbině. Vzala nůž, popadla uvězněnou za rameno a trhla, potom dala posunkem příkaz k vynoření.

„Proč si neposlechla?“ vyjela, sotva vystrčily hlavu z vody.

„A kdo by ti zachránil nůž, když si ho neměla na poutku? Taky jsem chtěla vidět, co budeš dělat,“ bránila se dívka.

„Našla bych si ho sama a poutko je cesta k průšvihu. Dost potápěčů už na přivázanej nůž dojelo. Teď švihej do člunu!“ nařídila a vzhledem k výrazu obličeje se Luz neodvážila neposlechnout.

- pokračování -