Žena, moře a Mary - Rarotonga IX.

Rarotonga

 (květen - červen 2007)

IX.

Vzhledem k poraněným dlaním doplavala k člunu na zádech s rukama nad hladinou. Celou dobu přemýšlela, jak vytknout Luz neposlušnost. Nakonec to vzdala při vzpomínce na své začátky. Kolikrát rozčílila šéfa nebo Ichtyla, když si pod vodou dělala, co sama uznala za vhodné, a musela přiznat, že ji to nepřešlo do dneška.

„Domů!“ nařídila po návratu do člunu, a zatímco se Tom chopil kormidla, nechala Luz, aby jí ošetřila dlaně.

Potom se schoulila na dno ve snaze zakrýt slzy. Nebylo to kvůli bolesti poraněných rukou, ale bezděčně pronesenému slůvku domů. Jak mohla něco takového říct, když skutečný domov pluje někde u východního pobřeží Afriky. Nedosažitelný jako nejhlubší dno oceánů.

Po návratu do Avarua prohlédla Nan Prckovy dlaně a rameno, které dostalo tmavě fialový odstín. Na dotaz, jak ke zraněním přišla, jen pokrčila rameny, že nehodlá nic vysvětlovat. Také nemusela, protože Luz zařadila dlouhoploutváka na první místo zpravodajství.

„Pár dnů budeš mimo provoz, tak mi pomůžeš s papírama,“ pokusila se bioložka uzavřít problém, ale neuspěla.

„Papíry? Za nic na světě! Zejtra jedem s Annie a Hughem.“

„Mně stačí, co jsem slyšela,“ zavrtěla hlavou černovláska, „radši zůstanu u velryb a žraloky nechám bláznům jako je Luz a…“

„Prcek,“ dořekla, když se dívka zarazila, „klidně to řekni.“

„Promiň,“ omlouvala se Annie, „ujelo mi to. Jsi jen o pár let starší, ale úplně jiná. Mít takový dlaně, trnu hrůzou, jestli mi nezůstanou jizvy, a ty chceš zejtra zas pod vodu.“

„Zatím je to ještě moje práce. Dobrou noc.“

Když zmizela v chodbě k svému pokoji, Tom se obrátil na Nan: „Co je s ní? Mluví jen o práci a někdy ani to ne. Odpoledne zmizí, aby tu s náma nemusela bejt. Dneska cestou domů zalezla na dno člunu a asi plakala. Myslel jsem, že bolestí, ale nějak mi to k ní nesedí. Všimli jste si, jak se podívala na dlaně, když o nich Annie mluvila? Jako by teprve teď zjistila, že je má zraněný.“

„Je divná,“ přidala se Annie, „už u velryb to vypadalo, že zřejmě nezná strach nebo riskuje, protože jí nezáleží na životě. Znám takovej případ z Atlanty. Chlápkovi vystříleli rodinu a museli ho vyhodit od taxikářů, protože jezdil jak šílenec. Nakonec se upil.“

„Je divná, úplně jiná než my,“ přiložil polínko do diskuze i Hugh.

„Co si myslíš ty?“ obrátila se Nan k Luz, která celou dobu výjimečně mlčela. „Mělas to z první ruky, když pomáhala žralokovi.“

U dívky nebylo nikdy jisté, zda mluví vážně nebo si dělá legraci. Smála se i v situacích, které ostatní za směšné nepovažovali, a byla schopná plácnout první blbost, co ji napadla. Tentokrát však nad odpovědí dlouho přemýšlela.

„Je praštěná,“ odpověděla po chvíli, „ale myslím, že ví, co dělá. Mě zaráží jiná věc. Byla zraněná a kolem zmatený žraloci. Podle toho, co o nich vyprávěla, měli ji napadnout, protože vycejtěj, když má někdo problém, a ke všemu krvácela. Jenže oni se zajímali o mě. Nebejt díry v útesu nevím, co bych dělala. Přitom Prckovi jakoby se vyhejbali.“

„Něco vám ukážu a budete vykulený ještě víc. Je to dárek kamaráda z ústavu, kterej záběry koupil, ale nikomu ani slovo, ještě nebyly uvolněný pro veřejnost,“ vyndala Nan z knihovny disk a vložila do počítače, „tohle ta holka natočila sama před čtyřma rokama asi půl kilometru od pobřeží. Upozorňuju, že byla na moři šest měsíců.“

Na monitoru běžely záběry, které tehdy devatenáctiletá dívka natočila u ostrova Svatý Tomáš. Porod mláděte keporkaka snímaný z bezprostřední blízkosti a neuvěřitelné chování samce, který se nepokusil tělem potápěčku od rodící samice odstavit. Nejprve sice varoval výskokem, ale potom jen obezřetně přihlížel.

„Takových záběrů existuje jen pár a sama se pokouším natočit porod přes dvacet let. Vím, kde i kdy přivádí mladé na svět, ale chybí mi potřebný štěstí. A to se s nima tahle holka setkala poprvé v životě,“ komentovala bioložka zhlédnuté video.

Po chvíli s povzdechem pokračovala: „Jí moře nabízí samo. Chová k němu úctu, je přesvědčená, že jde o živej organizmus, co má svou vůli, a umí stejně dávat, jako brát. Prý rozumí i vlnám vyprávějícím příběhy. Zdá se vám to ujetý? Mně taky. I když to odporuje logice, věřím jí. Ukázala jsem vám to, abyste pochopili, že jen s takovým přístupem můžete jednou bejt dobrý mořský biologové.“

„Řekla mi, že nemá vzdělání v oboru, je to pravda?“ ozvala se Luz.

„To ti toho řekla hodně,“ usmála se Nan, „obvykle sdílná není. Podle doktora Lemoinea, vědeckýho důstojníka lodi, kde sloužila, je to tak. Jsou lidi, co musej studovat, aby o životě pod hladinou aspoň něco věděli, podle něho jí všechno potřebný řekne moře samo.“

Bioložka sice nepatřila mezi ranní ptáčata, jako Prcek, ale vstávala dřív než studenti. Snídaly ve dvou a během jídla vylíčila večerní rozhovor se studenty. Prckovi to bylo jedno. Jen pokrčila rameny a podle všeho měla zase jednou den, kdy bude držet bobříka mlčení.

K Manuae vyrazili před devátou. Jelikož Annie zájem o setkání s mořskou zdravotní policií neprojevila, Luz se ochotně vecpala na její místo. Potápění u atolu slibovalo akci místo nudného značkování. Během cesty začali studenti pochybovat, že z potápění něco bude. Mladá žena celou dobu seděla u kormidla, ale působila dojmem, že myšlenkami bloudí někde hodně daleko.

Poprvé promluvila, až po přistání v laguně: „Začnem v mělký vodě, a potom prozkoumáme útes od severu k čistící stanici. Ukážu vám pár triků, jak se chovat k některejm tvorům. Třeba to využijete, když budete potřebovat zjistit jejich stav. Vemte si rukavice.“

Po chvíli narazili na králíčkovce dvoubarevné, ozobávajících porost u dna. Proč dostal přídomek dvoubarevný je záhada. Tělo má šedé až černé téměř k ocasu, který je zářivě žlutý, ale k tomu ho příroda obdařila světlemodrým srpkem táhnoucím se pod hlavou k očím.

Gestem studenty zastavila a sama se opatrně vmísila do hejna. Vše nasvědčovalo, že ji rybky bez reptání mezi sebe přijaly. Chvilku je pošťuchovala, aby získala pozornost a pomalu se přitom posunovala ke kolegům. S údivem sledovali, jak se od ní nechají pohladit, ale pokud sami natáhli ruku, vždy uhnuli.

Nadešla chvíle ukázat, že tvor, nepřesahující čtvrtmetrovou délku, není bezbranný. Uchopila rybu jednou rukou pod břichem, druhou za hřbet a otočila ji hlavou ke dnu. Ta několikrát švihla ocasem, ale potom zůstala klidně v nepřirozené poloze, jen prudce roztáhla hřbetní a řitní ploutve s nenápadnými trny. Luz s Hughem mohli vidět na jejich koncích malé kuličky hustší než voda.

Pustila rybku, která se přidala k hejnu. Nic nenasvědčovalo, že by ji zážitek vyvedl z míry. Potápěči zamířili k hladině, kde následovalo upozornění: „Jsou přítulný, ale pozor na ostny. Jed není pro člověka smrtelný, jen to bolí jak čert.“

Kousek před severním ostrovem je u dna dohnal vlnožil, mířící stejným směrem, a takovou příležitost si nemohla nechat ujít. Chytit ho nebyl problém. Za pár okamžiků si již studenti prohlíželi nad hladinou krásně zbarvené pruhované tělo korálovce. Vysvětlila, že i když jed dokáže dospělého člověka spolehlivě zabít, poměrně malá ústa brání pořádnému zakousnutí. Možná si je nedostatku vědom a zaútočí zřídka, raději rozumně volí ústup. Výjimkou je, když mu někdo překáží v cestě k nadechnutí, protože dýchá plícemi.

Jen o kousek dál znovu zastavila a zamířila ke dnu. Na první pohled nebylo na písčité ploše nic divného. Teprve při bližším zkoumání objevili hrbolek s dírkou uprostřed. Prcek pohlédla na Luz, která pokrčila rameny, Hugh se tvářil podobně.

Nepochybovala, že jim připraví pohled hodný horečnaté noční můry. Opatrně začala odhrabovat písek okolo hromádky, připravená ucuknout. Něco podobného prováděla jen párkrát, a ještě nikdy sama. Potom šlo vše ráz na ráz. Písek zavířil, cosi vykouklo ze dna a jen blesková reakce zabránila poranění prstů.

Zapřená o dno vytahovala z úkrytu podivného tvora. Přestala, až když byl odpor tak silný, že hrozilo přetržení hadovitého těla. Z písku čněla něco přes metr dlouhá článkovitá hadice zářící celým spektrem barev. Měňavou krásu přestali potápěči vnímat, když si prohlédli hlavu hodnou předlohy pro horor. Rouru zakončoval kruhovitý ústní otvor téměř stejného průměru jako tělo, vyzbrojený ostrými výrůstky a vyčnívajícími páry kusadel.

- pokračování -