Žena, moře a Mary - Rarotonga XI.

Rarotonga

 (květen - červen 2007)

XI.

Další zastávkou byla díra v útesu, z které vyčuhovala hlava murény síťkované. Krásné zbarvení a velikost rozevřených čelistí ukazovala na starší rozumnou dámu. Přesně takovou Prcek hledala. Chtěla studentům ukázat v praxi funkci dvojitých čelistí. Z kapsáře vyndala kus masa, který podržela nad hlavou murény, aby ji donutila zaklonit hlavu a hodně otevřít tlamu. Výbava byla vskutku úctyhodná. Přední čelisti obsahovaly dlouhé zuby skloněné vzad. Měly za úkol polapit kořist, potom přišel čas pro zadní čelisti, zvané též hltanové. Postupně trhaly kusy masa, dokud nešel spolknout celý zbytek.

Potápěčka zvedla maso výš. Pokud se ho chtěla muréna zmocnit, musela ven. Chvilku si to zřejmě rozmýšlela, protože úkryt opouští za soumraku, kdy vyráží na lov. Ještě ke všemu tu byly divné bytosti, kterým z hlav unikaly bubliny. Zřejmě však vnímala ještě něco jiného, pocit sounáležitosti tvora držícího maso. Klid, pokoj a spřízněnost, jakou možná zažívala, když sdílela úkryt s dalším jedincem svého druhu. Vzájemné tření těl, které praktikují s takovou oblibou.

Muréna konečně vyrazila z otvoru v útesu za vábně vypadajícím kusem masa, ale ten již nad její hlavou nebyl. Zmizel za tělem potápěčky, a když již opustila úkryt, nemínila si ho nechat uniknout. Následující chvíle způsobila na delší dobu přerušení proudu bublin dýchací automatiky obou studentů.

Prcek přendala za zády maso z ruky do ruky, totéž udělala před sebou a postup několikrát opakovala. Třímetrové tělo, jehož průměr neměl daleko ke sloupu pouliční lampy, ji několikrát ovinulo. Potom se muréna konečně dočkala ve chvíli, kdy hlava byla v zorném poli Luz i Hugha. Kořist přestala unikat. Podle všeho měla ryba po mase rychle chňapnout, ale místo toho ho jemně sebrala z nastavené dlaně. Působila dojmem, že dává pozor, aby potápěčku nezranila.

Ani s porcováním nespěchala. Měli možnost z blízka pozorovat součinnost obou párů čelistí. Ani po pozření masa muréna nezamířila do úkrytu. Prcek jí přejela dlaněmi po těle a vzpažila. Ryba zamířila podél jedné paže vzhůru, kde se obrátila. Kolem druhé následoval návrat k nohám. Celou dobu lehce otírala tělo o neoprén. Podivný tanec ještě dvakrát zopakovala, než zamířila do nory v útesu.

„Prcku, říká se o tobě, že si cvok,“ zkonstatoval Hugh, když se vynořili, „a po dnešku dávám těm řečem za pravdu.“

„Něco podobnýho přines ukázat na videu do školy jeden kluk,“ přiznala Luz, „do teď jsem si myslela, že to muselo bejt nahraný.“

„Nic to není, když o murénách něco víte. Teď konec divení a jdem se podívat na zoubky nějakýmu žralokovi,“ oznámila studentům, kteří začínali věřit všemu, co se o ní říká.

U čistící stanice bylo plno, což se týkalo i čekárny. Usadila Luz s Hughem na relativně bezpečném místě u útesu a odplavala obhlédnout vhodného adepta pro ukázku. Volba padla na dvoumetrového žraloka hedvábného. Zbývala drobnost, přesvědčit ho, aby se dostavil do blízkosti studentů a zaútočil na ni.

Žralok hedvábný (Carcharhinus falciformis) není obr, ale s třemi a půl metry délky a váhou do tři sta padesáti kil mezi drobky také nepatří. Pojmenování získal díky malým plakoidním šupinám (kostnaté destičky v kůži s ostrými hroty), které jsou oproti ostatním druhům žraloků hladké. Povrch kůže tak působí hedvábným dojmem.

Štíhlé tělo má hřbetní část tmavě šedou, až téměř černou, a břicho bělavé. Zakulacený rypec sahá daleko před tlamu vyzbrojenou pilovitými velkými zuby trojúhelníkového tvaru v horní čelisti a hladkými úzkými dlouhými v dolní. Velké oči jsou umístěny nad polovinou délky tlamy. První hřbetní ploutev má trochu netradiční tvar s mírně zaoblenou vrchní částí. Zadní je výrazně menší až zakrnělá. To však bohatě vynahradí ocas s dlouhým horním cípem. Prsní ploutve jsou také přerostlé do délky, ale poměrně úzké.

Potkáme ho především v teplých tropických částech oceánu, popřípadě přilehlých subtropických oblastech. Zdržuje se většinou do hloubky pěti set metrů, ale byl robotem nafilmován i ve čtyřech kilometrech. Vytváří hejna rozdělená na pánské kluby a dámské spolky. Příroda mu nadělila toulavé boty. Je věčným migrantem za hejny makrel nebo tuňáků a parmic, které tvoří hlavní část jídelníčku.

Díky komerčnímu lovu, dlouhé březosti i dospívání a malému množství potomků, je podle Červené knihy IUCN řazen k téměř ohroženým druhům. Díky nepříliš kladnému vztahu k lidem patří k potencionálně nebezpečným.

Chvíli plavala vedle hedvábného dorostence, než začala s pošťuchováním. Věděla, že tento druh nemá smysl pro legraci. Dokonce i mezi svými dokáže být nerudný a občas dochází ke vzteklým výpadům, pokud usoudí, že někdo narušuje jeho životní prostor. Soustředila pozornost na žralokovy emoce, jedinou ochranu před nenadálým útokem.

Mladík však zatím duševně odolával všem šťouchancům a spíš uhýbal, zmatený chováním neznámého tvora. Nejprve došla trpělivost Prckovi. Hele, srabe, koukej už něco podniknout. Jsi predátor, tak se podle toho chovej. Křičela pod maskou tak hlasitě, aby žralok vibrace vnímal. Když ani na výhružky nereagoval, popadla ho za dlouhou prsní ploutev a pořádně trhla.

Předpokládala, jak zareaguje, ale stejně překvapil. Na poslední chvíli zachytila dlouhý čumák, aby na ni čelistmi nedosáhl. Nyní to vypadalo na přetlačovanou, kdy žralok cukal hlavou chňapajíc po otravné bytosti, zatímco se nechala tlačit k útesu. Jen korigovala směr ke kolegům a doufala, že je nenapadne přijít na pomoc.

Když se ocitli kousek od studentů, čekalo žraloka překvapení. Tvor, kterého nebylo možné kousnout, změnil polohu na záda, a přitom zřejmě nedopatřením zapomněl pustit čumák. Ocitl se v nedůstojném postavení také na zádech, které u paryb vede až ke katatonickému stavu. Pokud by v něm zůstal delší dobu, může se udusit.

Jako by ani to nestačilo, stlačila mu hlavu ke dnu. Žaludek mačkal na vnitřní orgány, což donutilo žraloka otevřít dokořán tlamu. Nyní již stačilo přidržet ho jednou rukou a druhou pokynula studentům, aby si zblízka prohlédli výbavu ústní dutiny. Byla obdivuhodná a radostí nad takovým pohledem by zaplesalo srdce každého stomatologa.

Moc času jim však ke kochání nedopřála, nechtěla žralokovi ublížit. Přetočila mu tělo opět do normální polohy a přidržujíc se prsní ploutve kousek ho tlačila, aby žábry oplachovala voda. Po pár metrech se vzpamatoval a zmizel v modři z místa, kde byl tak potupně přemožen.

„Pro dnešek stačí, hlady se mi už kroutí žaludek,“ oznámila kolegům po vynoření, „sníme svačinu a mažem domů.“

Víc neřekla. Že mlčel Hugh, na tom nic zvláštního nebylo, nikdy slovy neplýtval. Udivila však Luz. Místo obvyklého přívalu obsáhlého komentáře se tvářila zaraženě.

V tichosti proběhla i cesta na Rarotonga. Ani tam ke změně nedošlo. Zatímco Prcek se po každém návratu z potápění nejdřív věnovala výstroji, studenti to většinou odkládali až po večeři. Dnes však i oni zamířili rovnou k přístřešku, kde probíhala údržba overalů a kontrola dýchací automatiky. Potom zmizeli do chatek.

„Prcku, co se stalo?“ vyzvídala Nan, když spolu připravovaly večeři.

„Nic,“ zarazila se, protože teprve nyní jí došlo, že Luz po návratu nespustila obvyklé zpravodajství. Potom však zavrtěla hlavou a hodila vše za hlavu. Vysvětlovat stejně nebylo co.

„Nekecej a vyklop to,“ nedala se bioložka, „co jste prováděli?“

„Fakt nic, jen jsem jim ukázala, co se ve škole asi neučej.“

„Aha,“ pochopila Nan, tahle bláznivá žena jí také kdysi pod vodou ukázala věci, které tam normální lidé nedělají, „řekneš mi, o co šlo?“

„Celkem o nic, ale narazili jsme v laguně na chňapala císařskýho.“

„Jednoho nebo víc?“ přiletěla okamžitě otázka.

„Jen jednoho, ale laguna je velká.“

„Jestli jich je víc, bude někde problém,“ zamyslela se Nan, „zejtra tam vyrazíme všichni a lagunu prohledáme.“

I u večeře bylo zpočátku ticho. Teprve po naléhání Annie, Toma i bioložky se Luz rozpovídala. Nebylo to však vypravování, kterým vždy popisovala prožité události. Mluvila pomalu a rozmýšlela každou větu. Vylíčila všechna setkání, nic nevynechala ani nepřidala.

„Prckův přístup k mořským tvorům je sice neobvyklej, ale proč tě to tolik vykolejilo?“ divila se Nan.

„Není to normální. U nás by ji Ku-klux-klan upálil jako čarodějnici.“

„Luz, neblbni! Je začátek jednadvacátýho století a bílý přece nikdy nelynčovali,“ oponovala Annie.

„Nejsi z jihu,“ bránila dívka svůj názor, „když došli černoši a noví se na pláně nehrnou, pánové v kápích začali suplovat inkvizici. Upálili pár choromyslnejch, který obvinili z čarodějnictví, vymýtili nevěru i předmanželskej sex. Hříšníky trestaj deseti ranama bejkovcem a před domy hořej kříže, aby všichni věděli, kdo se provinil.“

„To je ujetý,“ kroutil nevěřícně hlavou Tom, „taky jsi dostala?“

„Dvakrát za jeden den,“ přiznala blondýnka, „nejdřív od zakuklenců, a hned potom od táty, protože mi ještě nebylo patnáct.“

- pokračování -