Nikomu

A byly doby

kdy v létě byla voda tůní plná

a seno vonělo jako tvoje letní šaty

cos je včera před spaním přehodila přes židli  

a před prázdninami létaly vlaštovky nízko nad zemí

jakoby rozdávaly vysvědčení

a my se hádali, že to jiřičky jsou  

a měli strach z pětek

a dvojek z chování

a první polibek

se mohl měřit s první cigaretou jen

však ty vojenské kolony, co postávaly u okrajů cest

a byly cítit papirosami a ruským benzínem

se změnily ve stíny a ticho toho, co je  

a děti co jim poklonami lámali vaz u sovětských pomníků

dospěly a nikdy se nenarovnaly

a tak skloněny ztratily navždy touhu

utrhnout první hvězdu v korunách

dívám se jak klidně spíš

a říkám si, proč vždycky zabíjeli lidi za svítání

na malých dvorečcích, které mají žižkovské činžáky a pankrácký kriminál

a ještě jednou jim přečetli rozsudek, namísto básně třeba  

a přemýšlím, jestli tě políbit mám

nebo tě ještě chvíli nechám jít

až na konec snu

když venku vstává město

a otvírá oči výloh

a nikomu se ještě nic nechce