***

Moc hezké pro mne

(Jo, a slovo burčák mi také připomněl bahno (bláto) deštivých sklizní :), ...., těžké boty, které se lepily při každém kroku, ..., zeleno - žluto - červené  podzimní vinohrady, lesknoucí se zdálky jako tajemné pohádkové kopečky; hnědé široké koňské hřbety potom před vozem s obrovskou kádí, když jako děcko sedával jsem na kozlíku se svým dědou - a Pálava na obzoru s červánky, od nás přesně na západ... :) ).

A jo, určitá nostalgie vzpomínky, na rozdíl od pouhého popisu děje - tak to jsem byl fakt nechápavý!

Pane Voříšku,

já ten významový rozdíl ve verši cítím, je tam patrný. Původně zkrácená spojka "abych" na "bych" vyjadřovala malou pomlkou určitou nostalgii vzpomínky, na rozdíl od pouhého popisu děje. Také "abych"-"abys" po sobě zní nekontrastně. Nevím, jak bych vám to ještě víc vysvětlil. Usmíváte se, protože nechápete. Já jsem zase básník s citem. 

Litarts

Nevím, jak se z "bych" místo "abych" udělá významové pozdržení verše. Teda abych byl přesnější, nevíme to oba. Ale to nic, prostě se mi chtělo udělat zbytečnost. 

Takže ani tvá očekávaná slova: "...ono je třeba vycházet i z obsahu, který potřebuje svá určitá specifická vyjádření i vybočení. Metrická schémata v básni nejsou sama pro sebe, ale také ve službách obsahu" mně nepřividí nic víc než úsměv". 

Pane Voříšku,

ale to já také vím, jenže ono je třeba vycházet i z obsahu, který potřebuje svá určitá specifická vyjádření i vybočení. Metrická schémata v básni nejsou sama pro sebe, ale také ve službách obsahu. Zde původní zkrácení spojky "abych" na "bych" vyvolalo určité významové pozdržení verše a s ním i malou metrickou pauzu, která zároveň odstraňuje nevhodné opakování této spojky spojou "abys". 

Litartsi,

vím, že je to zbytečné ti o metru a rytmu něco psát (jinou zkušenost než špatnou s tebou nemám), ale proč neudělat jednu zbytečnost třeba dnes. Právě to jednoslabičné "bych", by narozdíl od dvouslabičného "abych", by metrum i rytmus poškodilo (jen mírně). S "abych" jde o čistou trochej v onom předposledním verši. Tím je báseň celá v čistých trochejích s dokonalým rytmem. Prostě bezchybná, bez - vadná (tedy jako bez vady).

Ty trocheje, daktyly a jamby jsou pojmenováním staletých zkušeností s verši. Je to něco jako funkční fyzika s matematikou v mluveném slově. To bude platit, dokud se řeč bude vyjadřovat hlasem.

Když tady mám ještě něco podpořit, tak původní spojka "bych" v předposledním verši tu byla obsahově i metricky vhodnější, než upravená nekontrastní spojka "abych", s následnou "abys". 

K tomu vypadlému "a" ... jen, když chybělo, byl před nezapomínáním dlouhý nádech. Taková tichá doba. :)

Vázané je to dobře, jinak podle mne, jak už jsem se vyslovil, ve formě nedopracované. Výraz "byla" zde není nějakým dokončujícím rýmem k předchozímu rýmování výrazů "psího vína - lihovina". Další koncovky příslušných veršů zde jsou: "svaté Kláry - panorama", "nezapomněl - abys byla". Tak to by podle mne chtělo trošku víc básnické práce.  

Safiáne, dík, jasně že jsem myslela předposlední verš. Nějak se mi teď častěji rozcházejí myšlenky se slovy, stáří je kruté... ;)

Nadhled a (budoucí?) nostalgie.

Mám za to, že nejprve bylo bych...

Vtipná hříčka - burčák v buňkách.

Nad vinicí svaté Kláry 
        – v čase dýní, psího vína –
hrozny nejsou košer, nejsou pro rabína

Šťáva mohla by být třeba zlatá
Co však vadí? Klára - svatá

jen asociace, tvá báseň je skvostná

Janino, myslím, že bylo - nebo jsem si tam to "a" taky celou dobu jen domýšlel. Záhada... :-)

Luzz, nejsi mimo - jakékoli smysluplné čtení, které vychází z textu, je "in", resp. je v rozlišovacím poli možných interpretací (což zní děsně technicky - obzvláš´t v kontrastu s tím, jak spontánně text výše vznikl). 

Všem díky za reakce. 

Jednoduchá momentka. Skvěle napsaná. Jako bych tam byl s nimi. Určitě bych nefotil, jen tak bych byl. Pozoruhodné je rýmování. Po těžkém kalibru psího vína / lihovina, kde souzvuk běží přirozeně, dokonce nenápadně, přes čtyři slabiky, je rýmování lichých veršů dokončeno pouhým samoslabičným rýmem byla. Větší protiklad si lze těžko představit. Dobře vystihuje míjející chvíli.

Souhlasím s Janinou, s tím rozdílem, že se nejedná o poslední, ale předposlední verš. Respektování vedoucího trochejského metra nutně vede ke tvaru abych.

Nebylo v posledním verši slovo abych? Já ho tam celou dobu četla... a teď koukám, že mu chybí písmenko/slabika... Asi jsem si ji vymyslela kvůli rytmu. Mně se na rozdíl od Litartse právě líbí, že je tam rým jen jeden, a přitom jsou ty verše parádně vázané. 

hezkej protiklad v závěru. přebírám si to po svým: on se dívá skrz čočku, ona přímo. skoro mě napadá, že on se schovává, jakoby se bál hledět bez filtru. rozdílný světy, rozdílný přístupy k viděnému, k žité realitě. ale to už je asi velká extrapolace. možná jsem mimo jako obvykle.

jen ještě mě napadá... svatá klára je patronkou slepých... což mi ty poslední dva verše vlastně posouvá ještě někam dál.

Je to miniatura, která by vyzněla lépe, kdyby byla celá rýmovaná v koncových rýmech. Rýmy "psího vína - lihovina" zde nasazují laťku, ale dál už nic, čímž to ztratilo vtip.  

Koukám, kochám se. Konečně. K.

Celé pěkné, ale poslední verš to přímo rozsvítí. Bystrozraký.

Burčák, ach. Připomíná mi dobu studentskou... ;)