Všední Letná

je den příliš dlouhý 
tak prázdný že neuroticky škrábeš lžičkou hrnku dno 
spolkneš ji oblou, kovovou
vymyslíš kde jsi všude tenhle den byla a co jsi zažila
kolik lidí se rozhalilo u rybníka
kolik mladých podťal první delší déšť

obarvíš si vlasy aby ti jinak zněly kapky na střechu 
napudruješ nos aby ti po něm první sníh snáz sklouznul 
hlavně aby tě neušpinil pád
pro něj pořád v představách sníš zemitou chuť
a bolí tě štípnutý řezák

cítíš se nesmělá jako v prvních létech života
když ti na písku zbořili první letní bábovku
stále bytem voní jídlo a domovina 
láska se tě nikdy nestyděla i když ji neumíš 
každou noc v blouznění po ní jak po kahánku saháš

nezapálíš jsoucno protože přednost mají studené
bílé zdi
ráda se najíš a chutí chvíli zazdíš neduhy
plné břicho otupí hlavu a vítr rozčeše Stromovku 
chodíš si zbůhdarma Letnou a cítíš se svobodná
jako už pár let ne - ty roky utekly do kouřů a třísek hnijících z kůže
spousta slov nebude nikdy fér ale ublížit může

zbydou jednoduché věci 
gumový krab na rantlu 
větev zakrytá lichou ponožkou 
pár kluků na skejtu
v místech kde jsi z legrace v dětství chodila tlapkat beton 
a o kousek dál domov 
dům
kde sis nikdy nemyslela kam tě běžné věci poženou

stala jsem se ženou 
jako dítě se pořád vracím 
do magických ulic odkud už sen nevysvobodím 
pořád ve mně bude spousta rozpraskaných ulic
nikdy neprominout malou dětskou tříšť plných hřišť
dneska se jménem s.r.o. a plotem

a co víc
ty lidé v nich
návod jak nikdy nezapomenout 
co neodpustíš odedřeš vlastním potem 
co nezapomeneš se bude zeminou s pískem hníst

bdím? tam někde pořád bydlím a možná soupeřím
s bandou nenechavých slepic