Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVečerní výběh
Autor
hototo
běžíme lesem -
na louce pod pasekou
balíky sena
oblévá ho pot -
v kravíně mezi poli
hýkají krávy
o krok pozadu
a stín je stejně dlouhý -
běží se ženou
na karimatce -
natažená ve stínu
žena i kocour
12 názorů
kolikrát ještě
vyrazí bez baterky -
boule na hlavě
@emme:
kolikrát ještě?
vyráží bez čelovky
večer z nádraží
@Gora: Děkuji za připomínky - u prvního jsem v prvním momentu uvažoval, jak zachytit pocit leteckého pohledu při běhu po vrstevnici, když se pod pasekou otevřel výhled na maličké balíky sena na louce. Pak jsem se nechal zlákat "výběhem", protože i louka, kterou jsem si prohlížel, tak mohla sloužit. Ale děj by se tam hodil.
Třetí měla být popravdě v druhém plánu taky romantika. Jenže když si to čtu znovu, není to tam dostatečně naznačeno. Myslel jsem, že k tomu bude stačit třetí verš "běžíme spolu" a "stejně dlouhý stín" (ten bude stejný, jen když ten co běží o krok pozadu za ženou, je o hlavu vyšší), ale to je hodně skryté. Rozmýšlím varice - možná...
"běží se ženou"
V poslední je karimatka tak autentická, že místo ní nešlo dát nic jiného :-) V srpnovém vedru se dalo venku natáhnout jen na natažené karimatce umístěné ve vzácném stínu.
@Kočkodan: Takové hrůzy z večerního běhání! A to jsem ještě jeden nedokončený pot radši vyřadil:
rány perlíku -
zahradní zídku smáčí
po letech potem
@Philogyny: Já vím. To co jsem včera slyšel, připomínalo nejvíce hýkání. Zkoušel jsem najít jíný výraz, ale tomu pocitu nespokojenosti a frustrace, který jsem v tom cítil, neodpovídalo bučení - možná trochu ryčení nebo řev - jenže to zas nevyjadřovalo ten rytmus, který se přes pole nesl (hýý-ha, hýý-ha). Při představě hýkání vyráží i studený pot ("dej si pozor, ať tě nespolkne hýkal") , který se mísil s horkým potem srpnového podvečera.
První je moc statické, samé podst. jméno...
druhé skvělá smuténka, třetí - první a druhý verš ok, třetí moc dopovězený, v posledním bych změnila první verš, ruší neromantikou v romantickém dílku... ale jen názor...
ano, ty dva verše to více svázalo k sobě
Kambodžský Pol Pot
i jen říct jméno bolí
fakt netvor pravý
Prosby o radu
děd Vševěd už stín pouhý
paměť jde dolů
Krávy bučí. Někdy teskně a dlouho. To když je na podzim bereme od telat. Smutí. A já taky. Každý rok je to stejné.Měli bychom se od nich učit. Možná hýká osel? Ten, co nikdy neslyšel krávy.
Radovane, díky! Ten krok pozadu jsem ještě upravil, snad to bude držet pohromadě o něco lépe.
Předposlední mi přijde třídějové, tedy každý verš samostatně. Za ostatní tip.