Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJe na nás, ako sa rozhodneme
Autor
8hanka
Zase je streda ako vtedy... chvíĺa medzi nocou a dňom, hrozný sen o vojne, po prebudení realita.. huchot ťažkých lietadiel, z druhého brehu Váhu škrípanie pásov tankov po asfalte... Na námestí sú vystavené fotografie učastníkov povstania z 1944 roku s úryvkami spomienok...mladučkí chlapci v horách, každodenné stretnutia so smrťou... pre mňa najsilnejšia: pri prameni som zbadal piť srnku, preletelo mi hlavou - konečne budeme mať zase čo jesť...v tom zdvihla hlavu, v oku veĺká slza, vedela, čo ju čaká a ja som ju nedokázal zastreliť..
7 názorů
v 68. mi byly dva roky. tak si nic nepamatuju, ale asi je to trauma, ta vzpomínka.
text je moc povedený. mi tak přijde. úsporný a není tam nic navíc. ani nic nechybí.
Kočko - kde jsi bydlel? Já byl na vojně v Čachovice-Vlkava. Těch náklaďáků s nápisem LJÚDI bych ani nespočítal...
Kočkodanko, naša dedina síce bola bokom od hlavných ciest, no vzdušná cesta na Prahu viedla priamo nad našim domom, okolo štvrtej nadránom nás zobudil hluk lietadiel s ťažkým nákladom, spoza Váhu bolo počuť škripot pásov tankov...dedinský rozhlas šíril nad dedinou rozhlasové vysielanie a ľudia stáli s fúrikmi v radoch na zásoby...všetci bez ohľadu na vek sme sa báli vojny, toho niečoho hrozivého, čo sa nad nami vznášalo...a teraz akoby ľudia zabudli, čo bolo...
Jako obyvatel vesnice ležící vzdušnou čarou 9 km od Milovic jsem „osvoboditele“ potkával dost často.
srnky majú v sebe kus lesnej múdrosti, na rozdiel od russáka.