Splín

Stojím v šeru

Někde mezi

Mezi dnem a nocí

Mezi pocitem štěstí a prázdnotou

Nebo “BÝT ČI NEBÝT?” otázkou

Stojím na prahu dvou místností

Patřím všude a zároveň nikam

Tyhle slova trochu zavání Krysařem

A i tak si jen přeji aby na mě koukali bez lítosti

A abych se zase v životě konečně posunula NĚKAM

A tak tu tak ležím

Hlava směřuje k nebi

Výhled mi kazí jen stromů listy

A ptám se, jestli někam vůbec doopravdy patřím

A přesto si jenom odpovím, že nic nevím

Možná totiž právě prožívám

Ten osudný životní splín