Písmák Vzájemnost II.
Přesýpá, přesýpá se mi
zjevuješ se mi všude tam
kam vkročím s těmi všemi
kterým netřeba paravan
Naděje
Zdál se mi soumrak zdát
polední slunce zvučet v deliriu
a tentýž prstoklad
zní stejně v New Yorku a bude znít i v Riu
Naplnění
Mé srdce jako veverka
slyší oříšek v tobě
a sbíhá středou z úterka
jsouc sudé v liché době
Tíže.
V lomozu deště
milostné naříkání
mísí se s truchlením koček
znovu a zas a ještě
Zvyky- schizma, usus colonialis.
Kdo zosnoval tu zvyků síť
těch tenat, jimiž nelze prolézt
osnovu osnov, pídi píď
kdys místo pro pravdu, teď tak tak pro lest
CV
Neprůhledná jsou okna slepy
( jsou peronauti, neublíží )
ptáčci si o ně peří třepí
a samičky jim perou fiží
Divá.
Anotace : Byla jsi ryzí, čistá, že tě i voda byla hodna, podala jsi ruce hořkým bylinám, které vykvetly v tvé hlavě, plodů se nedočkav.
V dlaních kolčaví hnízda
hlavu jak černý mrak
luňák jí v plicích hvízdá
Jak vidno.
Stala se mi báseň
na peróně
o páru dřív
o Shinkansen později
Říkadlo
Co s loučí
vosk nebo plamen .
jak čelit bolesti
z kolenou, nebo z ramen .
Jednotřídka
Všimli jste si
jak rychle ubíhá čas
zemřelým .
Mc na druhou
Bezcestí
Před Štědrým večerem
mám němo v srdci
aby tak tlouklo
když skučí
Pozemský
Lijavec z pětipater
lije se na úhlovou střechu
vysoký z Nízkých Tater
sotva se skryje v mechu
Vzpomínka
Hruška koňského sedla
to stydké místo něhy
cesta tam kdysi vedla
v dvojici prsů břehy
O čem si povídali otec se synem.
Jsou předpeklí
ty lekce z nevýslovna
Kyklop, už osleplý
jen s kaduceem Trismegistos Herma
Mlácení prázdné slámy
Procházeje se letní nocí
od hvězd mi chytla košile
a dokud nehořela v bocích
zdálo se, že jen omylem
Proč lidé pláčou před obrazy malíře Rothka.
Anotace : " Nezajímá mě vztah barvy, nebo formy. Zajímá mě pouze vyjádření základních lidských emocí. Vždyť ticho je tak přesné. "
Mark Rothko, americký malíř lotyšského původu.
Dobrovolně
Ať první, nebo stá
od cesty čekej zcestí
první je klopotná
a teče ze zápěstí
Belize 7.00
Na klaviatuře pošetilosti
větrá strmý tón
tma trnoucí
až z píšťal hrtanu
Zamilovanost
Letměji než letmě
jsem o tvou duši zavadil
původ světla je ve tmě
oslepil a pak osvítil
Posečeno.
Posečeno
vytratily se pěšiny
a jméno .
zmizelo v zlomku vteřiny
Danosti.
Mýceni svými představami
určeni cestou sbíhající míchy
z rodinných sídel vybydlujem slumy
první a poslední jsme obětí své pýchy
Homage a Alén Diviš. Český malíř, voják cizinecké legie, , vězněný ve věznici Santé.
Na ornamentu zábradlí
čadilo poledne
rozkvetly, a pak zavadly
v něm ženy pohledné
Quo vadis
Svítá, už zase svítá
noc stéká po zdech
ptáčátko něhy pípá
zraněné o vzdech
Návistná.
Hřbitovní speleolog
jsa u vážnosti chvil
dlí, Jackson Pollock
ten by vás všechny zlil
Bloudění
Kdys vzpěčoval se v chrámu božím
vzpříčený v síni mého mozku
verš, který myslel jsem že složím
prázdný jak kozlík, který hledá svého vozku
Sad za oknem
Zdálo se, zdálo se mi
že už jsem hluboko v zemi
lijavec na mě nedosáhne
k povrchu mě cos táhne, táhne
Scirocco
Vítr šikovatel přepočítává alej černých topolů
jeho mladší bratr Scirocco tady přišel o život
desátý, vystup z řady .
a už jich tam stálo
Bez vnějškové souvislosti
Hrušeň ovívá svou nadváhu
rojem včel
pot poledne hrou na vláhu
bzuk, zasyčel
Ta
Útrpnou větou popálené
hrdlo pro věnec kamenů
obešla třikrát za poledne
kam šlápla postavili dům
Jsoucna
Jsou lampy zvukem noci
je kohout na víně
tma šerem po promoci
dům vůní v konírně
Křížová cesta zvířat
Trámořadí cest
ač spousta trámců
nemá kdo hrozny nést
málo je vinobranců
Připlul jsem po konečcích trav
Připlul jsem po konečcích trav
štěňátka větru učil dotýkat
kolínek stébel, klasů hlav
srdce jsem dával klíčům odmykat
Spějeme li, kam ?
Skláním se k nohám, myji je
a ony, bílé lilie
neseny vzhůru do lián
tratí se ve spirále vran
Fata Morgana
Stane se, někdy uskřine se
v mrknutí oka se to změstí
to, co se dosud smíchy třese
nebytí vystrčí svůj pestík
Zvykání
Má louka poupat zrosených
v ní kleští deště skus
slunce dnes hoří jako líh
a v ražbě měsíc, obolus
Kruh
Jsou perly, které spí a spí
pod stohem vody v oceánu
hlubinou spánku bezední
jsme na mělčině k ránu
Smrt je jen slovo?
Za devatero větami
a jedním slovem
jen nevím jestli před
anebo po něm
Nechtěná
Podzimní vítr češe
už jenom starou přízi
protáh se dírou v střeše
a jenom úhor sklízí
Příběh
Nevěrná, jak zvířátko v mezi
sesterná, sama mezi knězi
tam dole něžné chmýří
a oči modré vodou
Dvojice
On z nemanic
a ona z nemilova
on z jejích zřítelnic
a ona z jeho slova
Zeptej se
Zeptej se
V poledne lípy zháší
co slunci dáno
travám se od úst práší
Modlitba za měsíc
On o ostřici pořezal se měsíc
nad ránem u rybníka vykrvácel bledě
krad' světlo slunci, kradl ho i ze svic
a nehty ostříhal si, ale už jen v sedě