Polyekran

Březová alej opadává,

už zase vidíme v protějším domě

za záclonami postavičky

schované přes léto v hustém listí:

staříka v kuchyni,

paní, co věčně cosi nosí

                  na prostřený stůl,

sochu u puštěné televize,

dítka, která se celé dny honí

                            z okna do okna.

Jen okoukané staré filmy,

přežilý všední polyekran!

A kdykoli zavane podzimní vítr,

šustivé zrnění

       před promítacím plátnem

                             rozostří obrazy,

než zbudou jen kapky,

               pak sněhové vločky...