Čas

Prý všeho do času.

Kolik ho ještě zbývá

na světě pro krásu,

pro rána zádumčivá,

pro letní poledne,

kdy zkracují se stíny,

když soumrak nahlédne

do tvojí domoviny,

pro jíní na louce,

pro pohlazení vánku.

Vzdychneš si tichounce,

vzpomeneš na čítanku,

na první písmena,

co padala ti z řádků

a jak ses těšíval

před spaním na pohádku,

kterou ti častokrát

vyprávěla tvá máma.

V srdci se ozývá

ta stará píseň známá.

Na co se zapomíná?

Vždy musíš něco slevit.

Není to tvoje vina,

ten čas je zkrátka prevít.