Zastávka

Umbratica

Ale prdlačky!
Burian zpívá:
Přednosta stanice
Ten...
Ale je to naprosto jedno, každý zpíváme píseň o něčem jiném.
Proto již jen:
Přeji ti, ať ti to básní...

Jistěže v básni jde o nadsázku. Kdysi výpravčí nos vystrčit musel, i kdyby mu měl umrznout.

Umbratica

Ve stanicích. A to i v dobách po konci parní trakce.
V textu použito správmě. V názvu, vzhledem k následnému textu, špatně. 
:-)
Vzpomeň si na Vlastu Buriana:
Výpravčí stanice
Ten...
Ale celé mi to případá jako dávné upozornění ševce, malíři na správný počet přezek na sandálech. 
Proto neboj! Do básnění ti mluvit nebudu.

Jinysi,

v době parních lokomotiv ještě výpravčí fungovali a pouštěli nebo zastavovali vlaky plácačkou. Celý den tedy mávali rukou, takže to byla náročná manuální práce.

Na zastavce není výpravčí, který by mohl ze svoji stanice, poslat vlaky proti sobě.
Na zastávce jsou jen koleje a peron.
Tak a dost Jinysi!
Upaluj do lampárny plnit pracovní povinnosti a nech umělce svobodně dýchat a vidět svět po svém! 

a courák zahouká a hned se rozjíždí
a místní výpravčí nos ani nevystrčí...

No, nechci být hnidopich, ale to by být opravdu nemělo. Něco takového bylo pravděpodobně příčinou nejtragičtějšího železničního neštěstí u nás.
:-(

Hlíno,

parní lokomotivy v zimě vypadají kouzelně... Té páry kolem nich! A někdy byly i plné rampouchů.

Kočkodane,

ten můj nádražní děda jenom tak kouká... Kdo se to opovažuje rušit jeho klid, když zrovna se zaujetím čte o tom, že Piráti odcházejí z vlády?

hoto,

odehrává se to sice úplně jinde, ale já jsem ráda, že si představuješ děj v prostředí, které je ti blízké. To mě baví.

Evženie,

na tom nádražíčku byl bufet, kam chodili notoričtí alkoholici, ale i alkoholičky z celého okolí. Někteří se tam upili k smrti.  To by byl námět na několik smutných básní.

Mariane,

já na koleje koukám z okna chalupy. V dětství jsem na vlaky, na parní mašiny, viděla daleko líp, protože kolem byla jen samá pole a železniční násep se zvedal nad krajinu. Dnes jsou všude kolem vysoké stromy a tak vlaky spíš slyším, než vidím. 

Abakusko,

můj pradědeček byl zase tkalcovský mistr a pomáhal zakládat textilní továrny. Dělal to za Rakouska i za první republiky a chtěl to dělat i po válce (té druhé světové). Zmizel v Rumunsku a nikdy se nenašel. Dodnes si kladu otázku, jestli se mu něco stalo, nebo se vytratil schválně. 

Moc se mi líbí Vzpomínka

Zastávka u tvých dílek ve mně ještě nikdy nevyvolala vražedné myšlenky.

Hezké! Při čtení Zastávky jsem si představoval některé z nádraží "Hanáckého pacifiku" kdesi za cukrovarem ke konci léta. A Vzpomínka, to je čekání na večerní vlak z Horní Lipové. Už ho slyším supět v údolí, ale má zpoždění. Pak s běžkami překlopýtat závějí do nacpaného vagónu a cestou vyhlížet světla nahoře v Ramzové, než začneme s doprovodem skřípějících brzd klesat podél Moravy. Teď to dlouhou dobu bude opravdu jen vzpomínka.

Mám ráda malá nádraží, kde se zastavil čas. 

Kouzelně "atmosférické".

děda byl železničář, strejda taky, dokonce i táta chvíli dělal na dráze, než dodělal školu...koleje mám v krvi. Bydlel jsem léta nad Muzeem a v noci bylo slyšet Hlavní nádraží... krása 

Môj pra pra bol ajznboňák. Na každej stanici kde  slúžil si spravil jedno dieťa - vždy s  tou istou ženou. A keďže to bolo za čias  Rakúsko - Uhorska, tak tá trasa začínala niekde v t.č. Rumunsku a  končila vo Váci t.č. v Maďarsku.

vesuvanko,

ty sonetky z roku 2011 jsou už smazané. Píšu pro čtenáře a to, co lidé číst nechtějí, co dostane jen málo tipů, průběžně mažu. Další básničky z roku 2011 ale zveřejním ve čtvrtek. Probírám se starými dílky, které mám v počítači, a často si říkám, že před lety jsem psala líp, než píšu teď. Zajímá mě, jestli se čtenářům budou líbit víc nové věci, než ty staré... Zatím to vypadá, že nové nad starým vítězí.

My máme trať nadohled a já už ty vlaky taky nevnímám. Nadávám na ně jen když mi dlouhý náklaďák na chvíli zruší příjem televize.

Byl strojvedoucí... a jako chalupu jsme koupili bývalý drážní domek pro závoráře - po čase jsme ty vlaky vůbec nevnímali, jen se tam, u kolejí krásně snilo:-)

Goro,

jestli si dobře vzpomínám, tak tvůj táta pracoval na dráze...  Proto máš asi podobně kladný vztah k vlakům jako já.

Mariane,

třeba Benetka časem zhudební některou z těhle mých nádražních básniček, tak jako zhudebnil mou Romanci a pak budeme moci Fešákům konkurovat.  Já mám nádraží na dohled z oken chalupy. Tak asi není divu, že tak často píšu o vlacích. 

Jako vždy u tebe pěkné čtení, zvláště oceňuji bohatou slovní zásobu.

Umbratico, to je tím, že sem chodím jednou za čas, takže mně mnohé uteče. Sonetky z roku 2011, o nichž jsi napsala, jsem nenašla.

miluju písničku Nádraží od skupiny Fešáci, tvoje báseň je ještě lepší

https://www.youtube.com/watch?v=rAvm48AzRYk

vesuvanko,

díky. Minulý týden jsem tady měla sonetky z roku 2011 inspirované Janem Zábranou. Taky v nich hrála hlavní roli železnice, ale nikomu se ty básničky nelíbily.

Zajímalo mě, jestli a jak by mě Zábrana inspiroval i dnes a tak jsem si půjčila jinou jeho knihu(respektive spíše knihu o něm): "Jistota nejhoršího". K svému úžasu jsem zjistila, že J.Z. ještě v osmdesátých letech psal alexandrínem - a zase o nadráží. Nechala jsem se inspirovat první slokou z jeho Monotónní básně II:

To je ta stanice, kde nikdo nepřisedá,

kde v létě zvoní mráz a v zimě bzučí hmyz.

Ticho tam postává,jak němý nápověda,

to je ta stanice, kde nikdo nepřisedá,

kde listí na stromech žloutne jak rukopis.

Krásné obrazy nádraží ve verších, které vtáhnou do atmosféry. Opuštěná nádraží jsou smutná. Dostal mě verš "stroj - motýl bez křídel, teď skrytý do kononu". Tip