Bez lidí II

Benetko,

od samého počátku jsem pochybovala, že bych tady mohla mít nějakého příznivce, který by moje textíky doopravdy zhudebňoval a pak je dokonce nahrál někde ve studiu s kapelou. To se stalo naposled kdysi dávno za mého mládí, ale textíků staré báby si už nikdo nevšímá. Na novém Písmáku už nemám skoro žádné čtenáře a tipaře, natožpak aby moje básničky nějaký skladatel zhudebňoval. S tím jsem se musela smířit. Tobě děkuji za zájem, ale s umělou inteligencí už nechci nikdy nic mít. Jsem ultrakonzervativní a obludné výtvory lidského ducha, jako je AI, se mi hnusí.

Benetko,

pokud to správně chápu, tak na SUNO vytváří "hudební výrobky" umělá inteligence... Jaký je ale konkrétně tvůj podíl na výsledném výrobku? Jsi autorem melodie, nebo i melodii složí AI? Pokud i melodii složí AI, znamená to, že zadavatel pouze zvolí styl (blues, folk, rock atd.)?

Jsem ráda, že se líbí, Markel. Děkuji.

náááádhera, můj šálek *

Mariane,

já počítám s tím, že ony smutné končiny jednou taky objeví zbohatlíci a vlastně se divím, že tam ještě nejsou. Asi čekají, až to vezme do ruky nějaký developer, postaví silnice a natáhne inženýrské sítě. Doufám ale, že už se toho nedožiju.

perfektní atmosféra podzimu v první a ještě lepší popis zmaru v té druhé. Míval jsem dům v lesích kousíček od hranic v Českém lese, na místě kde dřív bývala obrovská vesnice, 350 domů, tři hospody, veliké. Já tam jen tu a tam našel osekaný kámen v mechu nebo v křovisku rostoucí karafiátky...

Dnes žiju v Českém středohoří, ve vsi, kde do konce války nežil jediný Čech. Opustili to Němci, přišli osídlovači, žili tu nějakou dobu, po nich zůstaly ruiny domů, které si ti, co zůstali, pomalu rozebrali. Náš dům, který býval nejmenší ve vsi, je dnes největší. Pomalu to tu začalo zarůstat hložím a šípky, jak píšeš, ale najednou se to otočilo, přitáhl první z města, který na staré stodole postavil šedivou kostku, po něm další, kteý útulný běloučký domek po strýci proměnil v zelenkavý hnus s plechovou střechou a okolní trávník na betonový plac, obezděný kameným Bezdězem...do vesnice se nastěhovali zbohatlíci z nedalekého města a svou mentalitou sídlištních krys to mění k nepoznání. Každý má tři auta a dvě motorky, místo klidného zátiší pod kaštanem postavili dětské hřiště s atrakcemi, na které se sjíždějí i z okolních vsí, takže je tu provoz jako v Praze, křik a řev vlastně neustále.

Stýská se mi po těch klidných časech, kdy vsí voněla kravská mrva a šuměl les

Abakusko,

kalendářní podzim se tu snoubí s podzimem života a s vymizením jednoho způsobu života.

Safiáne,

díky. Já si vážím toho, že jsem po letech konečně, díky Benetkovi, začala reálně fungovat jako textařka. To mně baví.

Jamardi,

já netuším, proč ty staré statečky nikdo nekoupil... (Zatím!) Možná to bude tím, že tam nevedou silnice, ale jen v zimě nesjízdné kamenité cesty, vede (vedla) tam sice elektřina, ale jen přes dráty na dřevěných sloupech. Není tam vodovod, nevede tam plyn. Ale myslím, že velké peníze si časem se vším poradí.

Evženie,

naše končiny vypadají dost divně. Kousek za městem satelit s milionářskými "hrady" a pár kilometrů od toho něco jako "pohraničí" s rozpadlými chalupami a se starými sady, do kterých se vrátil les.

Benetko,

moc děkuji za krásnou písničku, která je opět mnohem lepší než můj text. Vidím, že jsi členem (nebo vedoucím?) nějaké hudební skupiny a bylo by mi ctí být občas pro tuhle skupinu textařkou. Budu se snažit, aby se vám i nějaké další  moje textíky líbily.

Benetko,

tahle básnička má reálný základ. Jen pár kilometrů od místa, kde bydlím, jsou tzv. "paseky", kde bydleli ještě nedávno ne zrovna bohatí soukromí zemědělci "pasekáři", kteří hospodařili na svém ještě i za socialismu. Jejich políčka byla ale kamenitá a málo úrodná a tak o ně JZD nestálo. Mladší generace "pasekářů" se vystěhovala do města a když stará generace vymřela, chalupy se rozpadly... Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. V básni jsem jen udělala z několika chalup rozesetých po stráních dědinu. Dědina to nebyla, byly to spíš samoty.

mne sa to tak jesenno páči. 

Obě básně se podle mě řadí mezi tvé nejlepší.

Pěkně napsané. Každý vidí svůj příběh a své pocity. Kdysi jsem se ptala jedné paní proč bydlí tam kde bydlí, také bydlí v zapadlé oblasti, a ona řekla, že všude žijí lidé. A o tom to je. Stačí jeden člověk a změní se názor na celou oblast. Jenže je pravda, že při tom vylidňování je to stále těžší.

Na rozdíl od éry se nevytrácí tvoje schopnost psát pěkné básně.

Je to smutně podzimní. Taková místa zatím u nás nemáme.