Hrůzoucí časy vrchnostenské

V časech, kdy na zámku Koloneděle býval ještě zámecký pán, před tím než v zámeckém sklepě bylo v košíku objeveno ložisko černého uhlí a zámek i s hlavním městem byl stržen za účelem těžby se udál tento strašlivý příběh.

Zatímco po ranním šlofíku si dával zámecký pán Ňidřich Štýrský Koloneděl odpoledního šlofíka, jeho jediná služebná a žena současně, neboť Ňidřich byl velmi spořivý šla prát prádlo do nejbližší řeky Elbm, které se ale tehdy říkalo Vltn.
Jak tam tak ta služka, tedy zámecká paní prala na Valše (české vesnice, kde se sdružovaly pradleny a svým zpěvem a vlhkým ošacením lákaly muže z okolí za účelem styku), až ji v košili koziska skákala nahoru a dolů, sklouzl ji z prstu jejich jediný společný prsten, který zámecký pár si kdy pořídil. On to moc drahej prsten nebyl, takovej šmuk z mědi, nebo co to bylo, to neví ani sám svatý Vltavýr, který tehdy kolem Vltnu, tedy Elbmu chodil a nabádal lidi, aby žili podle církve svaté Katolické, proto bylo tehdy také moc chudých lidí, neboť všem se majetek velmi hnusil a tak jen co děti odrostly naházely všechna auta, domy, chlévy i pole, zkrátka veškerý majetek do Elbmu, vlastně Vltnu, aby žili jako ten chudák, tedy svatý Vltavýr.

Služka, vlastně zámecká paní, jmenovala se Nikodéma Šilhavá, pocházela z předaleké země Slovensko, které tehdy ještě neexistovalo, "proboha" vykřikla Nikodéma, když zjistila že prsten je fuč ve vodách Vltnu, tedy Elbmu. Rychle se rozeběhla proti proudu jak šilhavě nejdál viděla. zastavila se až u pramene v Králickém Sněžníku.
Od té doby ji nikdo nespatřil. Asi za tři dny se probral zámecký pán Ňidřich Štýrský Koloneděl a tuze se divil, že nemá nejen vyprané prádlo, ale začal na sobě pociťovat, přes naskakující pupínky na jeho jinak celkově zdegenerovaném obličeji ztrátu toho nejcennějšího co si kdy do zámku pořídil, totiž toho prstenu ze šmuku.

Tehdy v Českém Socialisticky-Demokratickém Království Rakousko-Uhersko (zkratkou ČSDKRU) fungoval patriarchát jako řemen. Zatímco muži se staraly o války a v časech míru o náboženství, ženy měly na starost děti a domácí práce, jako praní, vaření, žehlení, kovoobrábění, metalurgii, zemědělství, dolování, stavebnictví a ostatní ženské práce. Tak strašné časy v dobách ČSDKRU to bývaly. Naštěstí pak přišlo hned několik republik a lidé začali být šťastní (tedy ti bez televize, rozhlasu, novin, sousedů a internetu).

Ňidřich Štýrský Koloneděl si proto zašel do banky Rakouská Grešle, kterou tehdy vedla bankovní asociace: Pilná Spořilka jako včelička (domácky - PSjv) ve sdružení Domácích hospodyněk pro Ženské práce (DhpŽp) a tuze se mu ulevilo, když se dozvěděl u přepážky výši svého konta (což přes bankovní tajemství nemůže čtenářstvu být sděleno) a spokojený se už odebíral domů, když na cestě do zámku Koloneděle si vzpomněl že postrádá onen prsten a tu ho okamžitě stihla mrtvička a protože byl tuze neoblíbený, tak mu dle očitých svědků nikdo nepomohl 2 hodiny 39 minut a 24 vteřin, než dochroptěl a bylo konečně po něm.

Jeho následovník a dědic Řimdřich II. Štýrský Koloneděl, který byl jak Ňidřichův synovec, tak strýc a poloviční nevlastní otec zažil jak onu uhelnou zámeckou éru, tak republiku a musel urychleně na nosítkách prchnout ze země. Nakonec byl zámek v totální rekonstrukci i s hlavním městem od základu postaven jako Koloděje.