Pochybení

Církev u nás i ve světě, je postavena před nepříjemnou skutečnost.
Někteří její kněží pochybili.
Většinou dlouhodobě pohlavně zneužívali děti a mladistvé.

Je-li nařízen celibát a kněžím zakázány sňatky, aby se nedrobil majetek, zdravý muž, kterému většinou nestačí onanie, a z důvodů, které neznám, si nenalezne cestu k dospělé ženě, případně k jinému dospělému muži, reaguje někdy patologicky.
No, patologicky. V některých, z mého pohledu nemocných kulturách, sex z dětmi patologický není. Ale to je píseň o něčem jiném, než chci zpívat.

V televizi před chvíli ( Aktuálně je to již nějaká doba. ) vystoupil církevní funkcionář, který hovořil kulatými slovy o tom, že církev bude poskytovat obětem duchovní útěchu.
A co takhle, mocí obdaření důstojní otcové, odškodnit oběti penězi?
Nějaké, ne tak úplně zanedbatelné a k tomu jako bonus na rozdíl od jiných restituentů nezdaněné, jste v rámci církevních restitucí v mojí zemi, dostali!
Ale to nebude, protože penězi by poškození byli utěšeni asi příliš.

A peníze, je jedno jestli je středověk někde na jesenicku, nebo náš osvícený novověk, potřebuje matka církev přeci především pro sebe, pro svoje náměstky boží a pro jejich vybrané podřízené.