Listy v breviáři

...

Tušil jsem

med dnů,

dlouhého procesí,

které se vleče

od početí do smrti

a stále míjí

Boží muka

uprostřed polí.

 

Spěchal jsem,

abych mohl

ten med ochutnat,

jít s ostatními

za přeludy života.

 

Jako historik

jsem neustále

předbíhal sám sebe,

muka i procesí

zůstala za mnou.

 

Obrátil jsem se

a volal dozadu,

ale nikoho neviděl.

 

Do nosu mě udeřil

smrad ze zubaté tlamy.

Příliš rychle jsem

listoval v breviáři.

---