Stesk

Dobrej kus. Nej je "stín v náruči"...

Děkuji všem, kteří se zastavili a přidali komentář. Všech si vážím za upřímnosti. 

Co se týče Phil napsalas to přesně, jinak nechci vypadat upejpavê, ale většinou se bojím napsat komentář, že vyzní hloupě, tvoje, se mi líbí, i když třeba nesouhlasím, ale to je vlastně dobře, nejsme přece jen kejvalkové :)

Ano...  napsalas to přesně (to je zase něco, co umíš skvěle ty - dokážeš přesně pojmenovat, obdivuju)... a to, co Phil dělá, to je poezie... říkat skutečnost po.svém. Tak to cítím já. Díky za námět k přemýšlení.

Janino, Phil je výjimečná, ona ta spojení slov nehledá, ona je prožívá, nehraje na efekt, ale vyvolává hodně pocitů, tohle tak umět, jenže to se nedá naučit....  to je o něčem jiném

Vida, a přitom se ti tak líbí poezie od Philogyny. Asi to bude všechno trochu složitější...?

Ještě si dovolím jeden neohrabaný koment. Pro mě je větší umění poskládat text z mnohokrát použitých slov tak, aby nevyzněl hloupě,  abych mu věřila, než z neobvyklých slovních spojení. Jen můj pohled, nic všeobecného 

Safiáne, tou upřímností jsem chtěla vyjádřit, že autorovi ten stesk věřím ... Zřejmě je mé vyjádření neohrabané, co se mnou naděláš 

Čudlo, promiň,,  jsem se asi nechala unést tou upřímností ... hloupě. Určitě jsem nechtěla tvůj text srážet, říká to, co říká, a já věřím, že se ti stýská, jen jsem ta slova slyšela už tolikrát, že už jsem vůči nim otupělá. Ale jestli pomohla tobě, jsou to ta pravá a drž se jich! Mávám, že tě čtu

Víš co? Když slyším lidovou písničku, třeba nějakou o ztracené lásce, tak ten příběh vnímám a věřím mu. A někdy mě i dojme. Ta naša lavečka, aj, už sa polámala, co sem se synečkem, aj, na ní sedávala... Je to jednoduché, prosté. V čem je kouzlo? přemítám. Možná v tom, že se mě nikdo dojmout nesnaží...?

Přemýšlím o té upřímnosti v poezii ...

V nočním tichu,

kdy mi připadá,

že hvězdy zpívají, 

 mám v očích slzy,

o kterých se domnívám,

 že nevyschnou.

Fakt si to někdo myslí :) Jestli ano, tak se moc omlouvám, do hlavy nevidíš. Jen tohle prostě nedokážu prožít. Ale to je poezie ... každý si v ní najde to své. A to je moc fajn. 

A v tobě tohle fakt vyvolalo emoce, Safiáne? Já cítím jen zklamání.

Ať je to jak chce, autor umí účinně postavit báseň a najít slova, která vyvolají žádanou emoci nebo sentiment. Nehledá originální spojení, která se mohou ukázat jako nejistá pro dosažení výsledné emoce. To je známý postup, jehož genialita spočívá v tom, že je schopen vyvolat takřka v každém pocit, že to cítí podobně a pravá slova měl právě na jazyku. Myslím, že je to dobrá ukázka soudobé poezie, o které tu psala Umbratica. Možná by stálo za to ověřit její schopnost širšího působení publikováním na fejzbůku.

Přiznám se, že nechápu. co se míní upřímností v poezii. Byk bch rád, kf´dyby mi to někdo vysvětlil.

Upřímné, nejvíc mi sedí poslední sloka

Ve své kategorii, sáša oněěginu, je to vynikající 

Jo, v takovém případě asi ano, máš pravdu.

Tady to má smysl zřejmě hlavně pro toho, kdo to tak cítí. Nebo to někomu adresuje. Pak si myslím, že i fráze potěší. 

V poezii, Evženie, v poezii. V reálném životě mi u upřímných slov o lásce samozřejmě nevadí, že to tak říkají všichni. V poezii ale přece nebudeme opakovat všichni ty stejné věty... nebo ano? Jaký by taková opakovací poezie měla smysl?

Je to upřímné a ten, kdo slova o lásce má za otřepané fráze, ten nikdy nemiloval doopravdy.

Radovan říká osvědčené, já řeknu upřímně: otřepané fráze a obraty.

Ano, u stesku probíhá proces hojení zatraceně obtížně...

Čudlo, je to příjemně melancholické a citlivé. Taky mě napadá, že je to postaveno na osvědčených slovech a obrazech.