reziduální

reziduální

zbyl z tebe obrys 

soli vsypané do paměti

hranice vůči slimákům času

z díry do hlubin mě

pořád zeje... jen už o ní víme

obestavili jsme její okraje

hedvábím a lungátami

dechem táhlým jako těsto

dnů těhotných přemítáním

rozpažením vítám nové poutníky

uprostřed mě

svatostánek s vymlácenými zuby mládí

v relikviáři zakuté povzdechy a všechna ta

gigantická škobrtnutí

k nahlédnutí a dotýkání

vidím tě

jak jsi přišel; nový člověk

a moje láska je pořád vyplýtvaná

a já

člověk děr

tě vítám na pustině sebe znovu seskupené já

je snad stěží připravené vítat

nové poutníky ve staré duši