Procházka

Zapadá slunce a kreslí světlem na oblohu červánky. Fouká lehce vítr a jdeme pomalu okolo řeky. Směješ se a tvoje vlasy se lehce hýbou. Je jich hodně a tak vzdorují větru nejen svoji krásou. Letní šaty hnědé barvy, stvořené jako na cestu do lesa. Nohy v sandálech, protože podpatky jsou pro tebe zkouška trpělivosti. Bolí z nich nohy, ale ty jsi dámou i takto. Nesměle tě držím za ruku a ty nadšeně mluvíš. O přírodě, o vodě. Okolo nohou se nám motá pes, užívá si volnosti a my strachu, že uvidí zajíce a my pak neuvidíme jeho. Je mladá a ještě neposlouchá. Má balkánskou krev a je to poznat. Najednou vidíš na druhém břehu ledňáčka a nadšeně ukazuješ rukou. Moje brýle jsou přesně to, co potřebuju abych ho neviděl. Jsi trpělivá a ukazuješ, popisuješ. Nahneš se ke mně a já cítím tvoji vůni. Vůni tvých vlasů a heřmánku. Konečně spatříš cíl, ale předstíráš, že nevidíš. Pro ten okamžik její radosti a blízkosti její vůně. Trochu se začínáš čertit, a tak prohlásím, že už ho vidím. Dostávám přednášku a usmívám se. Jsi chodící kronika přírody a já jsem tím fascinován. Stejně jako mě okouzlují tvoje oči. Dívat se do nich z blízka je štěstí. Slunce zapadlo a okolo nás je samota ticha. Mlčíme a pozorujeme okolí utopení ve vlastních myšlenkách. Symfonie ticha pro dva lidi, co se mají rádi, ale neřeknou to nahlas. Přicházíme k tvému domu. Obejmutí a stydlivá pusa. Ach jak bych rád byl průbojnější a řekl věci na rovinu. Jen život introverta nedává tuto možnost stejně jako tobě. Oba jsme stejní ve snech i vidění reálného světa. A já si pamatuji když jsem tě viděl poprvé. Nastoupila jsi do autobusu a já zůstal koukat. Jako uchyl, což jsi mi prozradila nedávno. Naše cesty se tak spojily několikrát a já na tyhle okamžiky vzpomínám. Věřit tomu, že se spojí na věky. Je to jen sen nebo realita? Ukáže čas který plyne okolo nás. Máme ho málo na sebe, na všechno. I ta chvilka ale stojí za to, protože je skutečná. Pouštíš moji ruku a přeješ mi dobrou noc. Já tě znovu políbím a ty se usměješ. Ještě rozloučení s pejskem, to se musí. A pak už se zavírají dveře paneláku a já odcházím domů. Zase je den pryč a já jsem šťastný.